Se svolením Standy Havlíčka Zveřejňujeme rohovor s dr. Steffenem Amannem, nemocničním lékárníkem z Německa a členem výboru EAHP publikovaný v Časopisu českých lékárníků.

 

Na 22. kongresu nemocničních lékárníků byl v listopadu minulého roku hlavním zahraničním přednášejícím Steffen Amann, vedoucí lékárník v lékárně Městské nemocnice v Mnichově (Munich Municipial Hospital Group). Sám o sobě řekl, že má jako lékárník 25 let praxe a zároveň se cítí být pacientem, který bude jednou potřebovat terapii. Na kongresu vystoupil celkem se dvěma příspěvky. První věnoval problematice Antibiotické rezistence a druhou přehledu nemocničního lékárenství v Německu. Mezi oběma přednáškami si našel čas na poskytnutí rozhovoru. Hned moje první otázka ho ale rozesmála.

 

Vzhledem k tomu, že se mnoho kolegů u nás dívá za naše západní hranice jako na lékárenský ráj, nemůžu se ani zeptat jinak. Mají se lékárníci v Německu jako v ráji?

Opravdu se to děje? Opravdu si myslíte, že na západ od vás je pro lékárníky ráj? V tom případě se musíte dívat přes Německo někam ještě dál na západ. V Německu rozhodně nežijeme v lékárnickém ráji.

Počkejte myslím to vážně. Možná to není z perspektivy nemocničního lékárenství ale pohledem na celý segment lékárenství. Částečně pro určitou ekonomickou stabilitu provozování lékáren, ale také pro společenský obraz a prestiž lékárníka. Jakkoliv se jako lékárníci snažíme nabízet odbornost a specializované poradenství, poptávka po ní není. Protože u nás jsme v očích veřejnosti spíš prodavači. 

Zajímavé, jste na tom úplně stejně jako lékárníci v Německu, alespoň podle toho, co já vím a do jaké míry můžu hodnotit veřejné lékárenství. Upřímně musím samozřejmě říct, že ABDA, obdoba vaší lékárnické komory, a další lékárnická sdružení propagují myšlenku, která by měla posílit veřejné mínění v tom smyslu, že lékárník je vážené povolání s hlubokými znalostmi o lécích a je pacientům k dispozici. Na druhé straně veřejnost vnímá, že lékárna je pro nákupy trochu luxusní místo, což dokladuje i užívání slovního spojení „lékárnická cena“ pokud chcete říct, že je něco příliš drahé.

To samozřejmě znamená, že pacienti mají snahu lékárenský sortiment levněji nakupovat jinde, například na internetu. Ale to je výzva především pro veřejné lékárny. U nás v nemocnicích prakticky všechno účtujeme v nákupních cenách. A pokud mohu trochu změnit téma – i to je důvod, proč padělky léčiv nejsou problémem v nemocničních lékárnách.

Se svolením Standy Havlíčka Zveřejňujeme rohovor s dr. Steffenem Amannem, nemocničním lékárníkem z Německa a členem výboru EAHP, publikovaný v Časopisu českých lékárníků.

 

Na 22. kongresu nemocničních lékárníků byl v listopadu minulého roku hlavním zahraničním přednášejícím Steffen Amann, vedoucí lékárník v lékárně Městské nemocnice v Mnichově (Munich Municipial Hospital Group). Sám o sobě řekl, že má jako lékárník 25 let praxe a zároveň se cítí být pacientem, který bude jednou potřebovat terapii. Na kongresu vystoupil celkem se dvěma příspěvky. První věnoval problematice Antibiotické rezistence a druhou přehledu nemocničního lékárenství v Německu. Mezi oběma přednáškami si našel čas na poskytnutí rozhovoru. Hned moje první otázka ho ale rozesmála.

 

Vzhledem k tomu, že se mnoho kolegů u nás dívá za naše západní hranice jako na lékárenský ráj, nemůžu se ani zeptat jinak. Mají se lékárníci v Německu jako v ráji?

Opravdu se to děje? Opravdu si myslíte, že na západ od vás je pro lékárníky ráj? V tom případě se musíte dívat přes Německo někam ještě dál na západ. V Německu rozhodně nežijeme v lékárnickém ráji.

Počkejte myslím to vážně. Možná to není z perspektivy nemocničního lékárenství ale pohledem na celý segment lékárenství. Částečně pro určitou ekonomickou stabilitu provozování lékáren, ale také pro společenský obraz a prestiž lékárníka. Jakkoliv se jako lékárníci snažíme nabízet odbornost a specializované poradenství, poptávka po ní není. Protože u nás jsme v očích veřejnosti spíš prodavači. 

Zajímavé, jste na tom úplně stejně jako lékárníci v Německu, alespoň podle toho, co já vím a do jaké míry můžu hodnotit veřejné lékárenství. Upřímně musím samozřejmě říct, že ABDA, obdoba vaší lékárnické komory, a další lékárnická sdružení propagují myšlenku, která by měla posílit veřejné mínění v tom smyslu, že lékárník je vážené povolání s hlubokými znalostmi o lécích a je pacientům k dispozici. Na druhé straně veřejnost vnímá, že lékárna je pro nákupy trochu luxusní místo, což dokladuje i užívání slovního spojení „lékárnická cena“ pokud chcete říct, že je něco příliš drahé.