Test NemLek webu

Test NemLek webu

Úvod LIC novinky
NL-LICnovinky

PharmDr. Přemysl Černý, vedoucí Lékového informačního centra (LIC) FN u sv. Anny v Brně pro vás pravidelně  vyhledává,  a zpracovává do zkrácené podoby novinky z  medicínských a farmaceutických zdrojů.

kontakt:  543 182 176, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript



Extrakt z palmy Serenoy nevykazuje prospěch ve zlepšení benigní hyperplazie prostaty PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 07 Leden 2012 00:12

... a dalších více než 15 nových výtahů z klinických studií čtěte v sekci LIC-novinky

Extrakt ze Serenoy je populární doplňková léčba symptomů zvětšené prostaty. Efekt by mohl být výsledkem antiandrogenních, protizánětlivých a antiproliferativních vlastností, ale žádný z těchto mechanismů nebyl dokázán. Předešlé studie dosáhly různých výsledků ve standardní dávce 320 mg/den. Dr. Michael J.Barry a kolektiv z Department of Medicine, Massachusetts General Hospital v Bostonu mezi červnem 2008 a říjnem 2010 provedli dvojitě slepou placebem kontrolovanou randomizovanou studii s až trojnásobnou dávkou extraktu. Zahrnuto bylo 369 mužů ve věku 45 let a starších. Pacienti měli poměr vrcholového močového proudu alespoň 4 ml/s, skore AUASI (American Urological Association Symptom Index) mezi 8 a 24 a nikdo nebyl vyloučen. Účastníci dostávali 1 dávku extraktu, pak 2 dávky za 24 týdnů a pak 3 dávky za 48 týdnů.

Celý článek...
 
Doplnění testosteronu selhává ve zlepšení erektilní dysfunkce PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Úterý, 08 Listopad 2011 20:24

Na 67. ASRM (Annual Meeting of the American Society for Reproductive Medicine) Dr. Lauren W. Roth z University of Colorado v Denveru prezentovala poznatek, že po aplikaci testosteronového gelu se zvýšily hladiny testosteronu po 6 měsících nebo 1 roce u nízkodávkové i vysokodávkové léčby ve srovnání s výchozími hladinami (P < 0,01). Nevedlo to ale ke zlepšení skore SHIM (Sexual Health Inventory for Men).
U 56 pacientů s placebem bylo výchozí skore SHIM 15,9, za 6 měsíců 16,3 a za 1 rok 16,9 (P = 0,70 od výchozího stavu). U 56 mužů s testosteronem 25 mg to bylo 16,1 výchozí, za 6 měsíců 16,2 a za 1 rok 16,1 (P = 0,84). U 55 mužů s testosteronem 50 mg to bylo 15,9 výchozí, za 6 měsíců 16,1 a za 1 rok 17,9 (P = 0,54). Výchozí hladiny testosteronu u placeba byly 294,3 ng/dl a na konci studie průměrně 283,9 ng/dl (P = 0,28). U testosteronu 25 mg to bylo 292,1 ng/dl a po roce 456,8 ng/dl (P < 0,01). U testosteronu 50 mg to bylo 303,5 ng/dl a po roce signifikantních 595,3 ng/dl (P < 0,01).
Muži ve studii neužívali jinou medikaci erektilní dysfunkce, byli ve věku kolem 65 let a měli BMI okolo 29 kg/m2 a byli většinově bílí.
Zdroj: ASRM  [Presentation title: The Impact of Testosterone Supplementation on Sexual

Functioning in Elderly Men. Abstract O-3]

 
Pravidelné užívání aspirinu je spojeno s poruchami stárnoucí makuly (AMD) PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Úterý, 08 Listopad 2011 20:23

AMD je stejná jako věkem podmíněná makulární degenerace. Některé studie hlásí zvýšené riziko subretinálního krvácení vedoucí k vyššímu riziku AMD. Dr. Paulus T.V.M. de Jong a kolektiv z Netherlands Institute for Neuroscience and Academic Medical Center v Amsterodamu provedli zkříženou populační studii 4691 evropanů ze 7 evropských zemí (Norsko, Estonsko, Spojené Království, Francie, Itálie, Řecko a Španělsko) ve věku 65 let nebo starších. Navíc k dotazníku o užívání aspirinu byl u účastníků zjišťován sociodemografický stav, úroveň vzdělání, historie kouření v současnosti a minulosti a spotřeba alkoholu. Další otázky byly zaměřeny na medicínskou historii včetně historie mrtvice nebo infarktu myokardu a zda byli diagnostikováni na anginu pectoris nebo diabetes mellitus. Užití aspirinu bylo rozděleno na 7 možností od „nikdy“ po „denně“. Rovněž byly určovány hladiny cholesterolu ze vzorků krve na lačno. Digitalizované obrázky pozadí od účastníků byly v třídicím centru hodnoceny 2 zkušenými pracovníky. Obrázky byly kategorizovány podle International Classification and Grading System for Age-Related Maculopathy and AMD. Výzkumníci definovali suchou AMD jako jakoukoliv ostře ohraničenou kruhovou nebo oválnou plochu zjevně chybějícího retinálního pigmentového epitelu s největším průměrem více jak 175 μm, s viditelnými choroidálními cévami a bez přítomné vlhké AMD. Vlhká AMD byla definována jako přítomnost serozní nebo hemorhagické oblasti retinálního pigmentového epitelu, subretinální neovaskulární membrány, subretinálního krvácení, periretinálního fibrozního zajizvení nebo kombinace těchto charakteristik. Tato definice trvala, i když obrázky pozadí ukazovaly políčka suché AMD.

Autoři hlásí, že 36,4% mělo důkazy rané AMD a 3,3% pozdní AMD. Užití aspirinu měsíčně hlásilo 41% účastníků, 7% hlásilo alespoň jednou týdně a 17,3% denně. U denních uživatelů poměr případů (OR) přepočtený na potenciální ovlivnění ukázal ustálené zvyšování se zvyšující se závažností stupně AMD. Když byl přepočet proveden na všechna známá ovlivnění včetně kardiovaskulární choroby nebo anginy pectoris, tak se spojitost neměnila. Mohla tam být ale jiná ovlivnění, která nebyla měřena. Relativní zvýšení závažnosti byla následující: u 1. stupně 1,26 (95% CI 1,08 až 1,46; P < 0,001); u 2. stupně 1,42 (95% CI 1,18 až 1,70) a u vlhké pozdní AMD 2,22 (95% CI 1,61 až 3,05; P < 0,001). Je to zkřížená studie, takže není vyloučeno, že pacienti s AMD začali brát aspirin po zjištění visuálních problémů.

Zdroj: Ophthalmology. Published online September 13, 2011

 
Vitaminové doplňky spojeny se zvýšením rizika úmrtí PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Úterý, 08 Listopad 2011 19:23
Dr. Jaakko Mursu a kolektiv z Department of Health Sciences, Institute of Public Health and Clinical Nutrition na University of Eastern Finland v Kuopio ve Finsku vztah mezi užíváním doplňků a poměrem celkové úmrtnosti analyzovali z dat Iowa Women´s Health Study celkem 38772 žen ve věku 55 až 69 let (průměr 61,6 roku na začátku studie v r.1986). Samohlášená data byla sebrána v letech 1986, 1997 a 2004.
Celkem 15594 úmrtí bylo hlášeno do 31.12.2008, což představuje kolem 40% původních účastníků. Užívání multivitamínů celkově bylo spojeno s 2,4% zvýšením absolutního rizika smrti (HR 1,06; 95% CI 1,02 až 1,10). Samohlášené užívání doplňků podstatně stouplo mezi lety 1986 až 2004, navíc měli uživatelé vyšší vzdělání, byli fyzicky aktivnější a častěji užívali estrogenovou substituční terapii. Vitamín B6, kyselina listová, železo, hořčík a zinek byly spojeny s asi 3-6% zvýšením rizika smrti, zatímco měď s 18,0% zvýšením ve srovnání s odpovídajícími neuživateli. Naopak vápník byl spojen s rizikem smrti inverzně (HR 0,91; 95% CI 0,88 až 0,94; snížení absolutního rizika 3,8%). Nálezy pro železo a vápník v detajlnější analýze provedli výzkumníci v kratších periodách (10-tileté, 6-tileté a 4-leté sledování) a našli výsledky podobné.
„Nemůžeme doporučit užívání vitamínových a minerálních doplňků v preventivním smyslu, alespoň ne u dobře živené populace. Tyto doplňky nenahrazují nebo nepřidávají prospěch ke konzumaci ovoce a zeleniny a mohou způsobit nechtěné zdravotní následky,“ uzavírají výzkumníci.
Zdroj: Arch Intern Med 2011; 171: 1625-1634.
 
Tiotropium snižuje riziko exacerbací bez ohledu na předchozí užití inhalačních anticholinergik PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Úterý, 08 Listopad 2011 18:23
Dr. Cooper C.B. a kolektiv provedli sdruženou analýzu randomizovaných dvojitě slepých placebem kontrolovaných paralelních studií s tiotropiem v délce trvání alespoň 6 měsíců. Studie měly podobné zahrnující i vylučující kritéria. Definice exacerbace byla standardizována. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin – D (anticholinergika přerušena při randomizaci, před tím předepisována) a ND (anticholinergika nepřerušena, před tím nepředepisována).
Demografické rozložení bylo vyvážené mezi D (n = 5846) a ND (n = 6317), kromě vyšších kumulativních kuřáků (56 krabičkoroků vs 48 krabičkoroků), nižšího nuceného expiračního objemu za 1 sekundu (FEV1) / nucená vitální kapacita (43% vs 48%) a nižší výchozí FEV1 (35,8% predikovaný vs 42,4% predikovaný) ve skupině D. U obou skupin tiotropium snížilo riziko exacerbace (HR = 0,83; P < 0,0001 u D vs HR = 0,79; P < 0,0001 u ND) a hospitalizované exacerbace (HR = 0,85; P = 0,0467 vs HR = 0,79; P = 0,0094). Tiotropium snížilo počet exacerbací na pacientorok (RR = 0,82; P < 0,0001 u D vs RR = 0,80; P < 0,0001 u ND) a souvisejících hospitalizací na pacientorok (RR = 0,88; P = 0,015 u D vs RR = 0,74; P < 0,0001 u ND).
Zdroj: Int J Chrom Obstruct Pulmon Dis 6 269-75 (2011)
 
Metabolické efekty liothyroninu v terapii hypothyreoidismu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pondělí, 07 Listopad 2011 18:23
Léčba levothyroxinem l-T4 je založena na předpokladu, že konverze T4 na T3 poskytuje adekvátní množství aktivního hormonu v cílových tkáních. U hlodavců ale samotný l-T4 neobnovuje euthyroidní stav ve všech tkáních. Předchozí studie kombinované terapie l-T4/l-T3 (liothyronin) se zaměřovaly na endpointy kvality života a je dostupných málo informací o efektech na jiná měření aktivity hormonu. Dr. Celi F.S. a kolektiv chtěli stanovit účinnost substituce l-T4 nebo l-T3 v dávkách navozujících ekvivalentní normalizaci TSH. U 14 hypothyreoidních pacientů provedli randomizovanou dvojitě slepou zkříženou intervenci v National Institutes of Health Clinical Center. Intervence spočívaly v podání l-T3 nebo l-T4 třikrát denně do výskytu cílového TSH 0,5 – 1,5 mU/l. Pacienti byli studováni jako hospitalizovaní po 6 týdnech na stabilní dávce a s cílovým TSH. Hlavními výstupy byly sérové thyreoidální hormony, lipidové parametry a indicie glukozového metabolismu.
U TSH nebyl nalezen rozdíl mezi l-T3 a l-T4. l-T3 vedl k signifikantnímu úbytku hmotnosti (l-T4 70,6 ± 12,5 vs l-T3 68,5 ± 11,9 kg; P = 0,009) a ke snížení celkového cholesterolu (10,9 ± 10,0%; P = 0,002), LDL (13,3 ± 12,1%; P = 0,002) a apolipoproteinu B (18,3 ± 28,6%; P = 0,018). Žádné signifikantní rozdíly nebyly nalezeny u HDL cholesterolu, srdeční frekvence, krevního tlaku, námahové tolerance nebo insulinové sensitivity.
Zdroj: J Clin Endocrinol Metab; Aug 2011
 
Spotřeba čokolády a kardiometabolické poruchy PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pondělí, 07 Listopad 2011 18:23
Dr. Buitrago-Lopez A. a kolektiv provedli systematický přehled a metaanalýzu randomizovaných kontrolovaných a observačních studií. Výběr byl proveden ze zdrojů Medline, Embase, Cochrane Library, PubMed, CINAHL, IPA, Web of Science, Scopus, Pascal a emailových kontaktů s autory. Studie byly randomizované, kohorty, případ-kontrola a průřezové, prováděné na lidských dospělých a byla u nich hlášena spojitost mezi spotřebou čokolády a rizikem kardiometabolických poruch. Data byla extrahována dvěma nezávislými výzkumníky a konsenzus byl dosažen zapojením třetího výzkumníka. Primárním výstupem byly kardiometabolické poruchy včetně kardiovaskulárních chorob (koronární choroba a mrtvice), diabetu a metabolického syndromu. Metaanalýza stanovila riziko rozvoje kardiometabolických poruch srovnáním nejvyšší a nejnižší hladiny spotřeby čokolády.
Ze 4576 odkazů odpovídalo zahrnujícím kritériím 7 studií se 114009 účastníky. Žádná nebyla randomizovaná, 6 byly kohorty a 1 průřezová. Velké variace byly nalezeny mezi těmito 7 studiemi co do měření spotřeby čokolády, metod a vyhodnocených výstupů. 5 ze 7 hlásilo prospěšnou spojitost mezi vyššími hladinami spotřeby čokolády a rizikem kardiometabolických poruch. Nejvyšší hladiny spotřeby čokolády byly spojeny s 37% snížením kardiovaskulárních chorob (RR 0,63; 95% CI 0,44 až 0,90) a 29% snížením mrtvice ve srovnání s nejnižšími hladinami.
Zdroj: BMJ 343; d4488 (2011)
 
Účinnost agomelatinu u velké depresivní poruchy – metaanalýza a hodnocení PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pondělí, 07 Listopad 2011 18:13
Dr. Singh S.P. a kolektiv zkoumali randomizované dvojitě slepé studie srovnávající agomelatin s placebem nebo antidepresivem u velké depresivní poruchy. Vybírali je z databází PubMed, CINAHL, Cochrane Library, EMBASE a PsycINFO. Hlavním výstupním měřítkem byla změna v závažnosti deprese jako výsledek intervence. Z každé zvolené studie byla extrahována data nezbytná ke kalkulaci SMD (standardized mean difference) výstupu a dalších vybraných parametrů, které pravděpodobně ovlivnily hlavní výstup. Rozměry souhrnného efektu z různých skupin a podskupin byly kalkulovány ze SMD mezi agomelatinem a kontrolou (placebo nebo antidepresivum).
Nalezeno bylo 9 studií zahrnujících 3943 těžkých případů deprese na agomelatinu (n = 2390) a placebu (n = 689) nebo antidepresivu (n = 864). Agomelatin (n = 1274) stál nad placebem (n = 689) v malém rozdílu (SMD -0,26; P = 3,48) a superiorita agomelatinu (n = 834; dávka ≥ 25 mg/den) nad antidepresivy (paroxetin, fluoxetin, sertralin, venlafaxin; n = 864) byla ještě menší (SMD -0,11; P = 0,02).
Zdroj: Int J Neuropsychopharmacol 1-12; Aug 2011
 
Apixaban vs warfarin u pacientů s atriální fibrilací PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pondělí, 07 Listopad 2011 18:13

Dr. Granger C.B. a kolektiv ze skupiny ARISTOTLE provedli randomizovanou dvojitě slepou studii, kde srovnávali apixaban (nový orální přímý inhibitor faktoru Xa) v dávce 5 mg 2x denně s warfarinem (s cílovým INR 2,0 až 3,0) u 18201 pacienta s atriální fibrilací a alespoň 1 dalším rizikovým faktorem mrtvice. Primárním výstupem byla ischemická nebo hemorhagická mrtvice nebo systémová embolie. Studie byla navržena pro test na noninferioritu s klíčovými sekundárními cíly testování na superioritu s respektem k primárnímu výstupu a k poměrům velkého krvácení a smrti z jakékoliv příčiny.

Střední délka sledování byla 1,8 roku. Poměr primárního výstupu byl 1,27% za rok u apixabanu ve srovnání s 1,60% za rok u warfarinu (HR apixabanu 0,79; 95% CI 0,66 až 0,95; P < 0,001 pro noninferioritu; P = 0,01 pro superioritu). Poměr velkého krvácení byl 2,13% za rok u apixabanu ve srovnání s 3,09% za rok u warfarinu (HR 0,69; 95% CI 0,60 až 0,80; P < 0,001) a poměry smrti z jakékoliv příčiny byly 3,52% a 3,94%, respektive (HR 0,89; 95% CI 0,89 až 0,99; P = 0,047). Poměr hemorhagické mrtvice byl 0,24% za rok u apixabanu ve srovnání s 0,47% za rok u warfarinu (HR 0,51; 95% CI 0,35 až 0,75; P < 0,001) a poměr ischemické nebo neurčité mrtvice byl 0,97% za rok u apixabanu a 1,05% za rok u warfarinu (HR 0,92; 95% CI 0,74 až 1,13; P = 0,42).

U pacientů s atriální fibrilací byl tedy apixaban lepší než warfarin v prevenci mrtvice nebo systémové embolie, způsoboval méně krvácení a vedl k nižší mortalitě. Financováno Bristol-Myers Squibb a Pfizer.

Zdroj: NEJM Aug 2011

 
Vegetariánská dieta snižuje riziko střevních onemocnění PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pondělí, 07 Listopad 2011 18:11
Vysoké hladiny konzumace dietní vlákniny jsou spojeny s rychlejší střevní pasáží a zvýšením frekvence střevních pohybů. To vede k nižší reabsorpci vody ze stolice a jejímu měkčímu charakteru, což vede k menšímu tlaku na stěnu kolonu a možná k méně divertilární nemoci. Dr. Francesca L.Crowe a kolektiv ze skupiny Cancer Epidemiology Unit na Nuffield Department of Clinical Medicine na University of Oxford ve Velké Británii provedli prospektivní kohortovou studii dietní vlákniny (definované jako neškrobové polysacharidy) pomocí informací nemocničních příjmových dat a potvrzení úmrtí v Anglii a Skotsku u mužů a žen účastnících se oxfordské kohorty EPIC (European Prospectiv Investigation into Cancer and Nutrition). Ta sestávala z 47033 subjektů. Z nich 15459 (33%) hlásilo konzumaci vegetariánské diety ve výchozím stavu. Pro odhad příjmu dietní vlákniny byl použit 130-článkový validovaný dotazník potravní frekvence. Propojení s nemocničními záznamy a potvrzeními úmrtí umožnilo identifikaci případů divertikulární nemoci. Multivariantní Cox modely proporcionální regrese rizik umožnily stanovení poměrů rizika HR a 95% konfidenčních intervalů CI pro riziko divertikulární nemoci podle diety a kvintilů dietního příjmu vlákniny.
Z 812 případů divertikulární nemoci identifikovaných během sledování (střední délka 11,6 roku) bylo 806 nemocničních příjmů a 6 smrtí. Ve srovnání s konzumenty masa měli vegetariáni o 31% nižší riziko divertikulární nemoci po přepočtu na zkreslující proměnné zahrnující kouření, pozívání alkoholu a BMI (RR 0,69; 95% CI 0,55 až 0,86). Konzumenti masa ve věku 50 až 70 let měli 4,4% kumulativní pravděpodobnost hospitalizace nebo smrti kvůli divertikulární nemoci oproti 3,0% vegetariánů. Riziko divertikulární nemoci bylo také inversně spojeno s příjmem dietní vlákniny. Ve srovnání s účastníky v nejnižším kvintilu příjmu dietní vlákniny (< 14 g/den u mužů i žen) měli ti v nejvyšším kvintilu (≥ 25,5 g/den u žen a ≥ 26,1 g/den u mužů) o 41% nižší riziko divertikulární nemoci (HR 0,59; 95% CI 0,46 až 0,78; P < 0,001 pro trend). Po vzájemném přepočtu byla vegetariánská dieta i vyšší příjem vlákniny signifikantně spojeny s nižším rizikem divertikulární nemoci.
Studii EPIC financoval Cancer Research UK. Jeden z autorů je členem Vegan Society.
Zdroj: BMJ 2011; 343: d4115, d4131
 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 1 z 11

Počet zobrazení

Počet zobrazení článků : 309068

 
Joomla 1.5 Templates by Joomlashack