|
Mezinárodní kolektiv ze studie TRANSFORMS provedl 12měsíční dvojitě slepou dvojitě falešnou studii, kdy randomizoval 1292 pacientů s relabující remitující sklerozou multiplex se současnou historií alespoň 1 relapsu na orální fingolimod (FTY720; modulátor sfingosin-1-fosfátového receptoru; brání výstupu lymfocytů z lymfatických uzlů) v denní dávce 1,25 nebo 0,5 mg, nebo na intramuskulární interferon beta-1a v týdenní dávce 30 μg. Primárním endpointem byl roční poměr relapsu. Klíčovými sekundárními endpointy byl počet nových nebo zvětšených lézí na zobrazení magnetickou rezonancí MRI za 12 měsíců a progrese postižení trvající alespoň 3 měsíce.
Studii završilo celkem 1153 pacientů (89%). Roční poměr relapsu byl signifikantně nižší u obou skupin fingolimodu 0,20 (95% CI 0,16 až 0,26) u 1,25 mg a 0,16 (95% CI 0,12 až 0,21) u 0,5 mg než u interferonu 0,33 (95% CI 0,26 až 0,42; P < 0,001 pro obě srovnání). MRI nálezy podpořily primární výsledky. Nebyly poznat signifikantní rozdíly v progresi postižení. Ve skupině 1,25 mg fingolimodu se objevily 2 fatální infekce: diseminovaná primární varicella zoster a encefalitida herpes simplex. Další nežádoucí příhody u fingolimodu byly nefatální infekce herpesviru, bradykardie a AV blok, hypertenze, makulární otok, rakovina kůže a zvýšené hladiny jaterních enzymů.
Mezinárodní kolektiv jiné studie FREEDOMS provedl 24měsíční dvojitě slepou randomizovanou studii u pacientů ve věku 18 až 55 let se skore 0 až 5,5 škály Expanded Disability Status Scale a kteří měli 1 nebo více relapsů v předchozím roce nebo 2 nebo více relapsů v předchozích dvou letech. Pacienti dostávali orální fingolimod 0,5 nebo 1,25 mg denně nebo placebo. Endpointy zahrnovaly roční poměr relapsu (primární) a čas do progrese postižení (sekundární).
Z 1272 pacientů studii završilo celkem 1033 (81,2%). Roční poměr relapsu byl 0,18 u 0,5 mg, 0,16 u 1,25 mg a 0,40 u placeba (P < 0,001 pro obě dávky vs placebo). Fingolimod v obou dávkách signifikantně snižoval riziko progrese postižení za 24 měsíce (HR 0,70 a 0,68, respektive, P = 0,02 vs placebo pro obě srovnání). Kumulativní pravděpodobnost progrese postižení (potvrzené po 3 měsících) byla 17,7% u 0,5 mg, 16,6% u 1,25 a 24,1% u placeba. Obě dávky fingolimodu byly lepší než placebo s ohledem na měření MRI (P < 0,001 pro obě srovnání za 24 měsíců). Příčiny přerušení studie a nežádoucích příhod kvůli fingolimodu zahrnovaly bradykardii a AV blok při iniciaci fingolimodu, makulární otok, zvýšené hladiny jaterních enzymů a slabá hypertenze.
Zdroje: N Engl J Med 2010 Jan 20 [Epub ahead of print] (10.1056/NEJMoa0907839); (10.1056/NEJMoa0909494)
|
LIC novinky 
Komentáře