Test NemLek webu

Test NemLek webu

Úvod LIC novinky
NL-LICnovinky

PharmDr. Přemysl Černý, vedoucí Lékového informačního centra (LIC) FN u sv. Anny v Brně pro vás pravidelně  vyhledává,  a zpracovává do zkrácené podoby novinky z  medicínských a farmaceutických zdrojů.

kontakt:  543 182 176, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript



Anticholinergika jsou účinnější než beta-2 agonisté u COPD PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 09 Duben 2011 08:02

Dr. Claus Vogelmeier a kolektiv z Hospital of the Universities of Giessen and Marburg v Marburgu v Německu provedli studii u 7376 pacientů s COPD, vstupní kritéria zahrnovala nucený expirační objem 1s po bronchodilataci v hodnotě 70% nebo méně předpokládaného a dokumentovaná historie alespoň 1 exacerbace v předchozím roce vyžadující terapii nebo hospitalizaci. Pacienti byli randomizováni na 18 μg tiotropia jednou denně (n = 3707) nebo na 50 μg salmeterolu dvakrát denně (n = 3669). Během jednoročního kurzu byly formou klinických visit a měsíčních telefonních kontrol sbírány detaily primárního endpointu – času do první střední až závažné exacerbace COPD.
Výsledky ukázaly, že tiotropium prodlužovalo čas do první exacerbace o 42 dnů oproti salmeterolu (187 vs 145 dnů), což odpovídá signifikantnímu 17% snížení rizika exacerbace (HR 0,83; 95% CI 0,77 ař 0,90; P < 0,001). Specificky tiotropium signifikantně snížilo riziko středních exacerbací o 14% (HR 0,86; 95% CI 0,79 až 0,93; P < 0,001) a těžkých exacerbací o 28% (HR 0,72; 95% CI 0,61 až 0,85; P < 0,001). Navíc tiotropium snížilo roční poměr exacerbací vs salmeterol (0,64 vs 0,72), což odpovídá 11% snížení poměru exacerbací (poměr poměru 0,89; 95% CI 0,83 až 0,96; P = 0,002). Tyto výsledky byly konzistentní napříč všemi pacientskými skupinami. Post hoc analýzy ukázaly, že snížení rizika exacerbace tiotropiem bylo podobné nezávisle na tom, zda pacienti současně inhalovali glukokortikoidy. Incidence nežádoucích příhod vedoucích k přerušení léčby a závažných nežádoucích příhod včetně kardiovaskulárních komplikací a smrti byla podobná v obou skupinách.
Pět z osmi autorů a editor Dr.Wedzicha dostali konzultační odměnu, granty a jinou podporu od výrobců bronchodilatátorů. Boehringer-Ingelheim dříve zaměstnával koautorku Dr.Bettinu Hedererovou a v současnosti zaměstnává koautory Dr.Thomase Glaaba a Dr.Hendrika Schmidta. Studie byla financována Boehringer-Ingelheimem a Pfizerem. Dr.Bulman neuvádí žádné relevantní finanční vztahy.


Zdroj: N Engl J Med 2011; 364: 1093-1103, 1167-1168

 
Bardoxolon metyl zlepšuje markery renální funkce u pacientů s chronickou ledvinovou nemocí (CKD) u diabetiků 2. typu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 09 Duben 2011 07:47

Dr. Warnock a kolektiv provedli studii fáze 2, kdy 20 pacientům s CKD a diabetem 2. typu dávali nový syntetický triterpenoid bardoxolon metyl 25 mg/den po 28 dnů, pak 75 mg/den dalších 28 dnů. Pacienti byli sledováni 30 dnů po léčbě. Výzkumníci stanovovali změny eGFR, serového kreatininu, poměr albuminu kreatininu v moči (ACR), krevní močovinu dusík (BUN) a 24hodinovou močovou exkreci kreatininu. Rovněž byly zaznamenávány změny různých biomarkerů oxidativního stresu, zánětu a renálního poškození.
Výzkumníci nalezli, že serový kreatinin klesl 56. den o 0,34 mg/dl z 2,02 mg/dl ve výchozím stavu (P < 0,001), bez žádné změny 24hodinové močové exkrece kreatininu. eGFR se signifikantně zvýšil 28. den (s dávkou 25 mg/den) a dále se zvýšil 56. den (s dávkou 75 mg/den) s celkovým zvýšením 26% (P < 0,001) od výchozího stavu 30,3 ± 8,0 ml/min/1,73 m2. BUN kleslo proporcionálně ke změně eGFR (P = 0,003). Močový ACR se nezměnil signifikantně (P = 0,65). Ale cirkulující endoteliální buňky (CECs) klesly o 28% (P = 0,007) 56. den. Odhadovaný GFR zůstal na 2,5 ± 4,5 ml/min/1,73 m2 nad výchozím stavem (P = 0,04) 30 dnů po poslední dávce bardoxolonu metylu (86. den). Látka byla pacienty všeobecně dobře snášena. Nevyskytly se žádné život ohrožující nežádoucí příhody nebo závažné nežádoucí příhody se vztahem k látce a většina nežádoucích příhod měla lehkou nebo střední závažnost.
Studii podpořila Reata Pharmaceuticals, Inc.


Zdroj: Presented at WCN World Congress of Nephrology [Presentation title: Bardoxolone Methyl in Patients With Chronic Kidney Disease (CKD) and Type 2 Diabetes: Effect on Markers of Renal Function and Injury. Abstract LB01]

Aktualizováno Čtvrtek, 26 Květen 2011 08:00
 
Boceprevir je účinný u hepatitidy C PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 09 Duben 2011 07:45

Dr. Bruce R.Bacon a kolektiv ze Saint Louis University School of Medicine in Missouri provedli studii RESPOND-2 u 403 pacientů s chronickou HCV 1 infekcí. Během úvodní periody dostávali všichni peginterferon alfa-2b a ribavirin po dobu 4 týdnů. Pak byli v poměru 1:2:2 randomizováni na kontrolní skupinu s placebem + peginterferon-ribavirin po 44 týdnů, skupinu 2 s inhibitorem proteázy boceprevirem + peginterferon-ribavirin po 32 týdnů a pacienti, u nichž byla hladina HCV RNA detekovatelná 8. týden, dostávali placebo + peginterferon-ribavirin dalších 12 týdnů, a skupinu 3 s boceprevirem + peginterferon-ribavirin po 44 týdnů.
Ve srovnání s kontrolní skupinou měly boceprevirové skupiny signifikantně vyšší poměr trvalé virologické odpovědi (2.sk 59%; 3.sk 66%; kontrola 21%; P < 0,001). U pacientů s nedetekovatelnou HCV RNA 8. týden byl poměr trvalé virologické odpovědi 86% po 32 týdnech trojkombinace a 88% po 44 týdnech trojkombinace. U 102 pacientů, u nichž hladina HCV RNA klesla o méně než 1 log10 IU/ml 4. týden, byl poměr trvalé virologické odpovědi 0%, 33% a 34% ve sk 1, 2, a 3, respektive. Boceprevir měl frekventnější výskyt anemie než kontrola, což vedlo k podání erytropoetinu u 41 – 46% pacientů s boceprevirem vs 21% u kontroly.
Druhá studie SPRINT-2 dvojitě slepá, vedená Dr. Fredem Poordardem a kolektivem z Cedars-Sinai Medical Center in Los Angeles v Kalifornii, měla podobný design jako RESPOND-2 s tím, že pacienti byli předtím neléčení. Nečerní (n = 937) a černí (n = 159) pacienti byli zahrnuti a analyzováni odděleně.
Trvalá virologická odpověď u nečerné kohorty se objevila ve 40% (125/311) pacientů 1.sk, 67% (211(316) 2.sk (P < 0,001) a 68% (213/311) 3.sk (P < 0,001). U černé kohorty byly odpovídající poměry 23% (12/52), 42% (22/52); P = 0,04 a 53% (29/55; P = 0,004), respektive. 44% pacientů sk 2 dostávalo peginterferon-ribavirin 28 týdnů. Snížení dávky způsobené anemií se vyskytlo u 13% kontrol a 21% boceprevirů a přerušení léčby kvůli anemii se vyskytlo u 1% a 2%, respektive.
Obě studie podporoval Schering-Plough (nyní Merck).


Zdroj: N Engl J Med 2011; 364: 1207-1217, 1195-1206, 1272-1274

Aktualizováno Čtvrtek, 26 Květen 2011 07:47
 
Dapagliflozin zlepšuje glykemii a funkci beta-buněk u diabetu 2 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 09 Duben 2011 07:44

Experimentální selektivní inhibitor renálního SGLT2 (sodnoglukozový kotransportér 2) dapagliflozin podle předchozích studií snižuje hladinu glukozy nezávisle na inzulinu tím, že inhibuje renální reabsorpci glukozy. Dvě nové studie stanovující schopnost látky zlepšit funkci beta-buněk bez hypoglykemie ukázaly pozitivní výsledky.
Ve studii 13 dostávalo 274 pacientů s diabetem 2 dapagliflozin 2,5, 5 nebo 10 mg nebo placebo jako monoterapii. Střední HbA1C ve výchozím stavu byl 7,84 – 8,01%, za 24 týdnů střední změna ukázala snížení o 0,58 – 0,89% u dapagliflozinu vs 0,23% u placeba.
Ve studii 14 dostávalo 546 pacientů s diabetem 2 dapagliflozin ve stejných dávkách jako přídavek k metforminu. Střední výchozí hladiny HbA1C byly 7,92 – 8,17% a střední změna 24. týden ukázala snížení o 0,67 – 0,84% u dapagliflozinu vs 0,30% u placeba. Nepřepočítané P pro obě studie bylo ≤ 0,02.
Hypoglykemické episody byly definovány jako závažné, jestliže byli pacienti symptomatičtí s plazmatickou glukozou < 54 mg/dl a vyžadovali asistenci. V žádné skupině v žádné studii nebyly závažné episody hypoglykemie a žádný pacient nemusel přerušit kvůli tomu terapii. Všechny ostatní nezávažné hypoglykemické příhody ve studii 13 byly u 2 pacientů (2,7%) u placeba, u 1 (1,5%) u dapagliflozinu 2,5 mg a u 2 (2,9%) při 10 mg. Ve studii 14 byly nezávažné příhody hlášeny u 4 pacientů s placebem (2,9%), u 3 (2,2%) s dapagliflozinem 2,5 mg, u 5 (3,6%) s 5 mg a u 5 (3,7%) při 10 mg.
Vedoucí autor Dr. Shoba Ravichandran z Bristol-Myers Squibb v Princetonu v New Jersey říká, že dapagliflozin by mohl být první látkou nové skupiny antidiabetických léčiv. Studie podpořily Bristol-Myers Squibb a AstraZeneca.


Zdroj: Presented at AACE (American Association of Clinical Endocrinologists) [Presentation title: Dapagliflozin Improves Hyperglycemia and Beta-Cell Function Without Increasing Hypoglycemic Episodes in Patients With Type 2 Diabetes Mellitus. Abstract 204]

 
Efekt metylu bardoxolonu na renální funkci u pacientů s diabetem 2 (T2D) a chronickou renální chorobou (CKD) stupně 3b-4 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 09 Duben 2011 07:42

Nový syntetický triterpenoid metyl bardoxolon indukuje Nrf2, což je transkripční faktor známý jako klíčový ve snižování oxidativního stresu a produkce prozánětlivých molekul. Výzkumná multicentrická otevřená studie stanovovala klinickou aktivitu a bezpečnost bardoxolonu metylu u 20 pacientů se střední až těžkou CKD a T2D. Pacienti dostávali 25 mg látky denně po 28 dnů, poté 75 mg denně po dalších 28 dnů.
Studie dosáhla svého primárního účinnostního endpointu demonstrovaného signifikantním zvýšením odhadovaného poměru glomerulární filtrace eGFR od výchozího stavu o 7,2 ml/min/1,73 m2 (P < 0,001). Zlepšení byla patrná u asi 90% pacientů a ukázala dávkovou a časovou závislost zvýšení eGFR. Změna eGFR byla paralelní se signifikantním snížením serového kreatininu (-0,3 mg/dl) a krevního močového dusíku (-4,9 mg/dl) spolu se zvýšením kreatininové clearance (+14,6 ml/min/1,73 m2) beze změny 24hodinového poměru kreatininové exkrece. Markery vaskulárního poškození a zánětu byly zlepšeny léčbou bardoxolonem. Nevyskytly se žádné život ohrožující příhody nebo závažné nežádoucí příhody spojené s látkou.
Zdroj: Am J Nephrol 2011 Apr 21; 33 (5): 469-476. [Epub ahead of print]

 

 

 

                 

 
Escitalopram na návaly horka PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 08 Duben 2011 07:42

Dr. Freeman E.W. a kolektiv provedli multicentrickou 8týdenní randomizovanou dvojitě slepou placebem kontrolovanou paralelní studii 205 žen (95 afroameričanek, 102 bílých, 8 jiných) s 10 až 20 mg/den escitalopramu (SSRI) v období červenec 2009 až červen 2010 za účelem zjištění frekvence, závažnosti a obtěžování návalů horka. Frekvence a závažnost byly primárními výstupy, zatímco sekundárními bylo obtěžování a klinické zlepšení. Výstupy byly zaznamenány denními záznamníky. Střední denní frekvence návalu horka byla 9,78 ve výchozím stavu.
U žen s escitalopramem byl střední rozdíl ve snížení frekvence 1,41 (95% CI 0,13 až 2,69) méně návalů za den 8. týden (P < 0,001). Bylo tam střední snížení 4,60 (95% CI 3,74 až 5,47) návalů za den u escitalopramu a 3,20 (95% CI 2,24 až 4,15) návalů za den u placeba. Za 8 týdnů sledování hlásilo 55% žen s escitalopramem vs 36% s placebem snížení alepsoň 50% frekvence návalů (P = 0,009), se snížením skore závažnosti signifikantně větším u escitalopramu. Rasa nemodifikovala signifikantně léčebný efekt (P = 0,62).
Zdroj: JAMA 2011; 305: 267-274

 
Konzumace ryb zřejmě nesnižuje riziko deprese PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 08 Duben 2011 07:39

Dr. Michel Lucas a kolektiv z The Department of Nutrition, Harvard School of Public Health v Bostonu v Massachusetts provedli velkou longitudinální prospektivní studii k přezkoušení vztahu mezi n-3 (omega-3) a n-6 (omega-6) mastnými kyselinami a incidencí klinické deprese. Studijní kohorta sestávala z 54632 amerických žen z the Nurses' Health Study ve věku 50 až 70 let bez depresivních symptomů ve výchozím stavu. Ke sběru dietních informací byly použity validované potravní frekvenční dotazníky. Klinická deprese byla definována jako pravidelné užívání antidepresiv na lékařem diagnostikovanou depresi.

Vyskytlo se 2823 případů deprese dokumentované během sledování v letech 1996 až 2006. Ačkoliv příjem n-3 mastných kyselin s dlouhým řetězcem z ryb nebyl spojen s rizikem deprese, příjem alfa-linolenové kyseliny ALA byl inverzně spojen s rizikem deprese. Relativní riziko RR pro přídavek 0,3 g/den n-3 mastné kyseliny s dlouhým řetězcem bylo 0,99 (95% CI 0,88 až 1,10), zatímco multivariantní RR pro přídavek 0,5 g/den ALA bylo 0,82 (95% CI 0,71 až 0,94). Ženy s nízkým příjmem linolové kyseliny LA měly silnější inverzní spojení mezi ALA a depresí (P pro interakci = 0,02). Přídavek 0,5 g/den ALA byl inverzně spojen s depresí v prvním, druhém a třetím LA kvintilu (RR 0,57; 95% CI 0,37 až 0,87), (RR 0,62; 95% CI 0,41 až 0,93) a (RR 0,68; 95% CI 0,47 až 0,96), respektive, ale ne ve čtvrtém a pátém kvintilu.

Výsledky studie nepodporují protektivní efekt n-3 s dlouhým řetězcem z ryb na riziko deprese, ačkoliv podporují hypotézu, že příjem vyšší ALA a nízké LA snižuje riziko deprese. Studii podpořily The National Institutes of Health. Dva z autorů měli různé finanční vztahy s National Alliance for Research on Schizophrenia and Depression a/nebo the Fonds de Recherche en Santé du Québec (FRSQ).

Zdroj: Am J Clin Nutr. Published online April 6, 2011

 

 
Přidání alisporiviru ke standardní léčbě vede k prodloužené virologické odpovědi u pacientů s chronickou hepatitidou C (HCV) PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 08 Duben 2011 07:34

Látka je inhibitor cyclophilinu a zasahuje proteiny, které jsou esenciální pro virovou replikaci. Dr. Robert Flisiak a kolektiv z Department of Infectious Diseases and Hepatology, Medical University Bialystok v Polsku srovnávali léčbu (ribavirin/pegylovaný interferon alfa-2a) rbv/PegIFN (n =73) s alisporivirem + rbv/PegIFN po 24 týdnů (n = 72), 48 týdnů (n = 72) nebo 24 týdnů v řízené odpovědní léčbě (RGT) podle rychlé virologické odpovědi (n = 71) u neléčených pacientů s chronickou HCV. Primárním endpointem byla prodloužená virologická odpověď (SVR) za 48 týdnů.

Za 48 týdnů byla SVR na 55% u samotné rbv/PegIFN, 53% u alisporiviru 24 týdnů, 76% u alisporiviru 48 týdnů a 69% u alisporiviru RGT. Při rozdělení pacientů podle IL28B genotypu byla u alisporiviru SVR za 70 týdnů sledování zvýšená bez ohledu na genotyp IL28B CC nebo TT. U alisporiviru 48 týdnů a alisporiviru RGT byla rychlá virologická odpověď 100% předpokládaná podle SVR 24 týdnů. Virový rozpad (zvýšení HCV RNA > 1 log10 IU/ml od výchozího stavu během léčby) byl dosažen u 5,5% pacientů u samotné rbv/PegIFN ve srovnání s 4,7% u kombinace s alisporivirem. Poměry relapsu během poléčebného sledování byly 23,5% u samotné rbv/PegIFN, 38,5% u alisporiviru 24 týdnů, 15,3% u alisporiviru 48 týdnů a 16,4% u alisporiviru RGT. Poměry závažných nežádoucích příhod byly podobné u všech skupin s podobným nízkým poměrem přerušení léčby kvůli nežádoucím příhodám. Nejběžnějšími nežádoucími příhodami byly astma, bolest hlavy, nausea a hyperbilirubinemie.

Zdroj: Presented at EASL (46th Annual Meeting of the European Association of the Study of the Liver) [Presentation title: Once Daily Alisporivir (DEB025) Plus PegIFNalfa2a/Ribavirin Results in Superior Sustained Virological Response (SVR24) in Chronic Hepatitis C Genotype 1 Treatment-Naïve Patients. Abstract 4]

 

 
Přidání bicyclolu k adefoviru poskytuje klinický prospěch pacientům s chronickou hepatitidou B (HBV) PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 08 Duben 2011 07:33

Látka má antioxidační a protizánětlivé vlastnosti s protektivními účinky u pacientů s virovou hepatitidou, iatrogenním jaterním poškozením, alkoholovou jaterní chorobou a autoimunní jaterní chorobou. Přičemž zánět je stále problém částečně kvůli tomu, že hladiny AST (aspartát aminotransferáza) jsou ve spojení s vývojem cirrhozy, hepatocelulárního karcinomu a dekompenzovaných jaterních chorob. Dr. Jun Cheng a kolektiv z Beijing Ditan Hospital, Capital Medical University v Pekingu v Číně randomizovali 250 pacientů na orální ADV 10 mg denně bez (n = 125) nebo s (n = 125) orálním bicyclolem 25 mg dvakrát denně po dobu 48 týdnů. Jaterní biopsie byly odebrány ve výchozím stavu a za 48 týdnů u 87 pacientů (45 v kombinované skupině) pro vyhodnocení indexu aktivity jaterní histologie, nekroinflamace a fibrozy. Střední Knodellova skore ve výchozím stavu byla 7,0 a 7,4, respektive.
Nebyly signifikantní rozdíly mezi skupinami u hladin HBV DNA za 48 týdnů (3,1 vs 3,3 log10 kopií/ml pro kombinaci). Za 48 týdnů byly ale signifikantně nižší hladiny ALT (30,3 vs 46,4 U/L; P < 0,01) a AST (67,9 vs 46,6 U/ml; P < 0,01) u bicyclolu vs samotného ADV. Navíc byla Knodellova nekroinflamační skore signifikantně zlepšena u bicyclolu vs samotného ADV (P < 0,05). Nebyly nápadné nežádoucí příhody se vztahem k bicyclolu přidanému k ADV.
Studie byla podporována Beijing Union Pharmaceutical Factory.
Zdroj: : Presented at EASL (46th Annual Meeting of the European Association of the Study of the Liver) [Presentation title: A Randomized, Multi-Central, Controlled Study of Patients With Hepatitis B e Antigen-Positive Chronic Hepatitis B Treated by Adefovir Dipivoxil or Adefovir Dipivoxil Plus Bicyclol. Abstract 709]
 

 
Paliperidon ER a orální risperidon u schizofrenie PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 26 Březen 2011 22:12
Dr Turkoz I. a kolektiv identifikovali 6 dvojitě slepých randomizovaných placebem kontrolovaných krátkodobých klinických studií akutní schizofrenie s dostupnými daty na úrovni individuálního pacienta. K porovnání pozorovaných kovariátů mezi paliperidonem ER a risperidonem bylo použito párovací skore sklonu. Skore byla generována použitím logistických regresních modelů s faktory věku, BMI, rasy, pohlaví, celkového skore výchozí PANSS (Positive and Negative Syndrome Scale) a skore výchozí CGI-S (Clinical Global Impressions – Severity). Dávka paliperidonu ER 6-12 mg/den byla porovnávána se dvěma dávkami risperidonu 2-4 a 4-6 mg/den. Primárním měřítkem účinnosti byla změna celkového skore PANSS za 6 týdnů. Snášenlivostní endpointy zahrnovaly hlášení AE (nežádoucí příhody) a hmotnost. Identifikovány byly AE s poměry ≥ 5% a s rozdílem ≥ 2% mezi paliperidonem ER a risperidonem.
Kompletní poměry pro placebo u paliperidonu ER (n = 95) a risperidonu (n = 122) byly 36,8% a 51,6%, respektive; změny celkových skore PANSS byly podobné (p = 0,768). Kompletní poměry paliperidonu ER 6-12 mg/den (n = 179), risperidonu 2-4 mg/den (n = 113) nebo risperidonu 4-6 mg/den (n = 129) byly 64,8%, 54,0% a 66,7%, respektive (placebem přepočítané poměry: paliperidon ER vs risperidon 2-4 mg/den, p = 0,005; paliperidon ER vs risperidon 4-6 mg/den, p = 0,159). Zlepšení celkového skore PANSS paliperidonu ER bylo větší než risperidonu 2-4 mg/den (rozdíl skore střední změny -6,7; p < 0,05) a podobné risperidonu 4-6 mg/den (0,2; p = 0,927). Placebem přepočítané AE běžnější u paliperidonu ER byly insomnie, sinusová tachykardie a tachykardie; běžnější u risperidonu byly somnolence, neklid, nausea, anxieta, slinění, akathisie, závrať a nosní kongesce. Změny hmotnosti byly podobné (paliperidon ER vs risperidon 2-4 mg/den, p = 0,489; paliperidon ER vs risperidon 4-6 mg/den, p = 0,236).
Tato nepřímá databázová analýza naznačuje, že paliperidon ER 6-12 mg/den může být účinnější než risperidon 2-4 mg/den a stejně účinný jako risperidon 4-6 mg/den.
Zdroj: BMC Psychiatry 2011 Feb 7; 11 (1): 21. [Epub ahead of print]
 
<< Začátek < Předchozí 11 12 13 14 15 16 17 18 Další > Konec >>

Strana 11 z 18

 
Joomla 1.5 Templates by Joomlashack