Test NemLek webu

Test NemLek webu

Úvod LIC novinky
NL-LICnovinky

PharmDr. Přemysl Černý, vedoucí Lékového informačního centra (LIC) FN u sv. Anny v Brně pro vás pravidelně  vyhledává,  a zpracovává do zkrácené podoby novinky z  medicínských a farmaceutických zdrojů.

kontakt:  543 182 176, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript



Riziko akutního MI, mrtvice, srdečního selhání a smrti u geriatrických pacientů léčených rosiglitazonem nebo pioglitazonem PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 18 Červen 2010 10:55


Kolektiv z Center for Drug Evaluation and Research na FDA provedl národní observační retrospektivní incepční kohortu 227571 pojištěnců ve věku 65 let nebo starších (střední věk 74,4 roku), kteří zahájili léčbu rosiglitazonem nebo pioglitazonem na základě Medicare Part D prescription drug plan v období červenec 2006 až červen 2009 a byli sledováni až 3 roky. Individuální endpointy akutního MI, mrtvice, srdečního selhání nebo smrti byly stanoveny pomocí poměrů incidence dle thiazolidindionu, přívlastkového rizika, počtu potřebného k poškození, Kaplan-Meierových dějů času do příhody a Cox proporčních rizikových poměrů pro čas do příhody; upraveno na potenciální zmatečné faktory, s pioglitazonem jako referencí.
Celkem bylo nalezeno 8667 endpointů během období studie. Upravený poměr rizika pro rosiglitazon ve srovnání s pioglitazonem byl 1,06 (95% CI 0,96 až 1,18) pro akutní MI; 1,27 (95% CI 1,12 až 1,45) pro mrtvici; 1,25 (95% CI 1,16 až 1,34) pro srdeční selhání; 1,14 (95% CI 1,05 až 1,24) pro smrt; a 1,18 (95% CI 1,12 až 1,23) pro složený akutní MI, mrtvici, srdeční selhání nebo smrt. Přívlastkové riziko tohoto složeného endpointu bylo 1,68 (95% CI 1,27 až 2,08) excesních případů na 100 osoboroků léčby rosiglitazonem ve srovnání s pioglitazonem. Odpovídající počet potřebný k poškození byl 60 (95% CI 48 až 79) léčených 1 rok.
Rosiglitazon tedy ve srovnání s pioglitazonem byl spojen se zvýšeným rizikem mrtvice, srdečního selhání a mortalitou z jakékoliv příčiny a se zvýšeným rizikem složeným z akutního MI, mrtvice, srdečního selhání nebo smrti z jakékoliv příčiny u pacientů 65 let a starších.

Zdroj: JAMA 2010 Jun 28 [Epub ahead of print] (doi:10.1001/jama.2010.920)

Aktualizováno Středa, 18 Srpen 2010 11:02
 
Serové hladiny vitaminu B a riziko plicní rakoviny PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 18 Červen 2010 10:53


Mezinárodní tým pod hlavičkou International Agency for Research on Cancer v Lyonu ve Francii provedli studii EPIC (European Prospective Investigation into Cancer and Nutrition) u 519978 účastníků z 10 zemí mezi lety 1992 a 2000, z nichž 385747 darovalo krev. V roce 2006 bylo identifikováno 899 plicních rakovin a 1770 kontrolních účastníků bylo individuálně spárováno podle země, pohlaví, data narození a data odběru krve. Serové hladiny byly měřeny na 6 faktorů 1-carbonového metabolismu a cotinin. Hlavním výstupem byl poměr případů plicní rakoviny podle serových hladin vitaminu B2, B6, B9 (folátu), B12, methioninu a homocysteinu.
V rámci ucelené kohorty EPIC byly poměry věkem standardizované incidence plicní rakoviny (standardizováno na světovou populaci věku 35 až 79 let) 6,6, 44,9 a 156,1 na 100000 osoboroků u nekuřáků, bývalých a současných kuřáků, respektive. Odpovídající poměry incidence u kuřaček byly 7,1, 23,9 a 100,9 na 100000 osoboroků, respektive. Po zohlednění na kouření bylo nižší riziko vidět u vyšších serových hladin B6 (4. vs 1. kvartil OR 0,44; 95% CI 0,33 až 0,60; P pro trend < 0,00001) stejně jako u serového methioninu (4. vs 1. kvartil OR 0,52; 95% CI 0,39 až 0,69; P pro trend < 0,00001). Podobné a konsistentní snížení rizika bylo nalezeno u nekuřáků, bývalých a současných kuřáků, což ukazuje na to, že výsledky nebyly zmateny kouřením. Magnituda rizika byla rovněž konstantní se zvyšující se délkou sledování, což ukazuje na to, že spojitosti nebyly vysvětleny preklinickou chorobou. Nižší riziko bylo rovněž vidět u serového folátu (4. vs 1. kvartil OR 0,68; 95% CI 0,51 až 0,90; P pro trend = 0,001), ačkoliv to bylo pouze u bývalých a současných kuřáků. Když byli účastníci klasifikováni podle středních hladin serového methioninu a B6, nad střední hladinou u obou bylo spojeno s nižším rizikem plicní rakoviny celkově (OR 0,41; 95% CI 0,31 až 0,54), stejně jako odděleně u nekuřáků (OR 0,36; 95% CI 0,18 až 0,72), bývalých (OR 0,51; 95% CI 0,34 až 0,76) a současných kuřáků (OR 0,42; 95% CI 0,27 až 0,65).
Serové hladiny vitaminu B6 a methioninu byly inverzně spjaty s rizikem plicní rakoviny.

Zdroj: JAMA 2010 Jun 16; 303 (23): 2377-85

 
Efekt azithromycinu na plicní funkci u pacientů s cystickou fibrozou neinfikovanou Pseudomonas aeruginosa PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 16 Leden 2010 12:42

Dr. Saiman L. a 107-členný kolektiv z AZ0004 Azithromycin Study Group na Columbia University, Department of Pediatrics v New Yorku v USA provedli multicentrickou randomizovanou dvojitě slepou placebem kontrolovanou studii v období únor 2007 až červenec 2009 na 40 centrech CF péče v USA a Kanadě. Ze 324 účastníků bylo 260 randomizováno na azithromycin. Volitelná kritéria zahrnovala věk 6 až 18 let, FEV(1) předpokládaných alespoň 50% a kultury respiračního traktu negativní na P. aeruginosa za alespoň 1 rok. Randomizace byla rozvrstvena na věk 6 až 12 let vs 13 až 18 let podle CF centra. Aktivní skupina (n = 131) dostávala 250 mg (váha 18 – 35,9 kg) nebo 500 mg (váha ≥ 36 kg) azithromycinu 3 dny v týdnu (PO-ST-PÁ) po dobu 168 dnů. Kontrola (n = 129) dostávala identicky balené placebové tablety ve stejném schématu. Primárním výstupem byla změna FEV(1). Ověřovací výstupy zahrnovaly doplňkové endpointy plicní funkce, plicní exacerbace, změny ve váze a výšce, nové užití antibiotik a hospitalizace. Monitorovány byly mikrobiologické změny a nežádoucí příhody.
Střední věk (odchylka) účastníků byl 10,7 (3,17) roku. Střední (odchylka) FEV(1) ve výchozím stavu a za 168 dnů byl 2,13 (0,85) l a 2,22 (0,86) l u azithromycinu a 2,12 (0,85) l a 2,20 (0,88) l u placeba. Rozdíl změny FEV(1) mezi azithromycinem a placebem byl 0,02 l (95% CI -0,05 až 0,08; P = 0,61). Žádný z ověřovacích endpointů plicní funkce nebyl statisticky signifikantní. Plicní exacerbace se vyskytly v 21% u azithromycinu a v 39% u placeba. U azithromycinu bylo 50% snížení exacerbací (95% CI 31% až 79%) a zvýšení tělesné hmotnosti o 0,58 kg (95% CI 0,14 až 1,02) ve srovnání s placebem. Nebyly signifikantní rozdíly mezi skupinami ve výšce, užití intravenozních nebo inhalovaných antibiotik nebo hospitalizacích. U azithromycinu nebylo zvýšené riziko nežádoucích příhod, ale účastníci měli méně kašle (-23% léčebný rozdíl; 95% CI -33% až -11%) a méně produktivního kašle (-11% léčebný rozdíl; 95% CI -19% až -3%) ve srovnání s placebem. U dětí a adolescentů s CF neinfikovanou P. aeruginosa nevedla léčba azithromycinem po 24 týdnů ke zlepšení plicní funkce.
Zdroj: JAMA 2010 May 5; 303 (17): 1707 - 15

Aktualizováno Pátek, 09 Červenec 2010 11:44
 
Betablokátory jsou bezpečné a prospěšné u CHOPN PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 16 Leden 2010 11:41

Dr. Frans H. Rutten a kolektiv z University Medical Center Utrecht v Nizozemí provedli studii u velkého reprezentativního vzorku pacientů s CHOPN s různými profily kardiovaskulárního rizika a s dlouhým sledováním. Užívání betablokátorů u nich bylo spojeno s 32% snížením rizika smrti (upravené HR 0,68) a 29% snížením rizika exacerbace CHOPN (upravené HR 0,71). „Je příliš brzo doporučit preskripci betablokátorů všem pacientům s CHOPN nezávisle na tom, zda mají kardiovaskulárí nemoc nebo hypertenzi.“ Současná studie je pouze observační. Přehled byl proveden ze záznamů o 2230 mužích a ženách ve věku 45 let a starších (průměr 64,8 roku) včetně 44,9% s komorbidním kardiovaskulárním onemocněním. Když byla zahrnuta hypertenze a diabetes, procento kohorty s komorbiditami stouplo na 66,3%. Betablokátory (zejména kardioselektivní) užívalo 665 pacientů (29,8%), zbylých 1565 ne.
Za více jak průměrných 7 let zemřelo 686 pacientů (30,8%). Poměry smrti byly vyšší u pacientů s nebetablokátorovou terapií (32,3% vs 27,2%; P = 0,02). Navíc mělo 1055 pacientů (47,3%) během sledování alespoň jedno vzplanutí CHOPN a opět častěji u pacientů s nebetablokátory (49,3% vs 42,7%; P = 0,005). Přesto do doby velkých randomizovaných kontrolovaných studií by se u pacientů bez kardiovaskulárních komorbidit „betablokátory neměly používat u CHOPN“.
Zdroj: Arch Intern Med 2010; 170: 849-850, 880-887

 
Dlouhodobá léčba metforminem u pacientů s diabetem 2 a riziko deficitu vitaminu B12 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Sobota, 16 Leden 2010 11:39

Dr. de Jager J. a kolektiv z Department of Ophthalmology at Academic Medical Center in Amsterdam v Nizozemí provedli multicentrickou randomizovanou placebem kontrolovanou studii u ambulantních pacientů na klinikách 3 neakademických nemocnic v Nizozemí. Pacientů bylo 390 s diabetem 2 léčeným insulinem. Pacienti byli randomizováni na 850 mg metforminu nebo placebo 3x denně 4,3 roku. Hlavními výstupy byla procentuální změna hladin vitaminu B12, folátu a homocysteinu od výchozího stavu za 4, 17, 30, 43 a 52 měsíců.
Ve srovnání s placebem byl metformin spojen se středním snížením hladiny vitaminu B12 o -19% (95% CI -24% až -14%; P < 0,001) a folátu o -5% (95% CI -10% až -0,4%; P = 0,033) a zvýšením hladiny homocysteinu o 5% (95% CI -1% až 11%; P = 0,091). Po úpravě na BMI a kouření nebyl nalezen žádný signifikantní efekt metforminu na hladiny folátu. Absolutní riziko deficitu vitaminu B12 (< 150 pmol/l) na konci studie bylo o 7,2 procentních bodů vyšší u metforminu než u placeba (95% CI 2,3 až 12,1; P = 0,004) s počtem nutným k poškození 13,8 za 4,3 roku (95% CI 43,5 až 8,3). Absolutní riziko nízké hladiny vitaminu B12 (150 – 220 pmol/l) na konci studie bylo o 11,2 procentních bodů vyšší u metforminu (95% CI 4,6 až 17,9; P = 0,001) s počtem nutným k poškození 8,9 za 4,3 roku (95% CI 21,7 až 5,6). Pacienti s deficitem vitaminu B12 na konci studie měli střední hladinu homocysteinu 23,7 μmol/l (95% CI 18,8 až 30,0 μmol/l) ve srovnání se střední hladinou homocysteinu 18,1 μmol/l (95% CI 16,7 až 19,6 μmol/l; P = 0,003) u pacientů s nízkou hladinou vitaminu B12 a 14,9 μmol/l (95% CI 14,3 až 15,5 μmol/l; P< 0,001 ve srovnání s deficitem vitaminu B12; P = 0,005 ve srovnání s nízkým vitaminem B12) u pacientů s normální hladinu vitaminu B12 (> 220 pmol/l).
Dlouhodobá léčba metforminem zvyšuje riziko deficitu vitaminu B12, což vede ke zvyšování hladin homocysteinu.
Zdroj: BMJ 2010 May 20; 340: c2181. doi: 10.1136/bmj.c2181
komentář v: BMJ 2010; 340: c2198

Aktualizováno Pátek, 09 Červenec 2010 11:41
 
Efekt dutasteridu na riziko rakoviny prostaty PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 15 Leden 2010 21:06

Dr. Andriole G.L. a kolektiv skupiny REDUCE z Division of Urology na Washington University School of Medicine in St. Louis v USA provedli 4letou multicentrickou randomizovanou dvojitě slepou placebem kontrolovanou paralelní studii, ve které srovnávali dutasterid 0,5 mg/den s placebem. Do studie byli zahrnuti muži ve věku 50 až 75 let s hladinou PSA 2,5 až 10,0 ng/ml a s jednou negativní biopsií (6 – 12 jader) během 6 měsíců před studií. Subjekty podstoupily 10jadernou transrektální ultrazvukovou biopsii za 2 a 4 roky.

Ze 6729 mužů, kteří podstoupili biopsii nebo chirurgický zákrok, byla rakovina detekována u 659 z 3305 s dutasteridem ve srovnání s 858 z 3424 s placebem (snížení RR dutasteridu o 22,8%; 95% CI 15,2 až 29,8) za 4 roky (P < 0,001). Celkově v 1. až 4. roce z 6706 mužů, kteří podstoupili jehlovou biopsii, bylo 220 tumorů s Gleason skore 7 – 10 u 3299 s dutasteridem a 233 z 3407 s placebem (P = 0,81). Během let 3 a 4 bylo 12 tumorů s Gleason skore 8 – 10 u dutasteridu ve srovnání s pouze 1 u placeba (P = 0,003). Dutasterid ve srovnání s placebem vedl ke snížení poměru akutní urinární retence (1,6% vs 6,7%; 77,3% relativní snížení). Incidence nežádoucích příhod byla podobná se studiemi dutasteridu u benigní hyperplazie prostaty, vyjma relativní incidence složené kategorie srdečního selhání, která byla vyšší u dutasteridu (0,7% (30 mužů) vs 0,4% (16 mužů); P = 0,03).

Zdroj: N Engl J Med. 2010 Apr 1; 362 (13): 1192-1202

Komentář v N Engl J Med. 2010 Apr 1; 362 (13): 1237-8

Aktualizováno Čtvrtek, 03 Červen 2010 20:26
 
Efekt terapie vitamínem B na progresi diabetické nefropatie PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 15 Leden 2010 21:06
Dr. House A.A. a kolektiv z Division of Nephrology na University of Western Ontario v Londýně v Kanadě provedli multicentrickou randomizovanou dvojitě slepou placebem kontrolovanou studii DIVINe na 5 universitních medicinských centrech v Kanadě v období květen 2001 až červenec 2007 u 238 účastníků s diabetem 1 nebo 2 a klinickou diagnozou diabetické nefropatie. Pacienti byli randomizováni na tabletu B vitamínů s obsahem kyseliny listové (2,5 mg/den), vitamínu B6 (25 mg/den) a vitamínu B12 (1 mg/den), nebo placebo. Hlavním výstupem byla změna poměru radionuklidové glomerulární filtrace (GFR) mezi výchozím stavem a za 36 měsíců. Sekundárními výstupy byly dialýza a složenina infarktu myokardu, mrtvice, revaskularizace a smrti z jakékoliv příčiny. Také byla měřena hladina plasmatického celkového homocysteinu.
Střední sledování během studie bylo 31,9 (14,4) měsíce. Za 36 měsíců radionuklidový GFR klesl o středních 16,5 (1,7) ml/min/1,73m2 u vitamínů ve srovnání s 10,7 (1,7) ml/min/1,73m2 u placeba (střední rozdíl -5,8; 95% CI -10,6 až -1,1; P = 0,02). Nebyla změna v nutnosti dialýzy (HR 1,1; 95% CI 0,4 až 2,6; P = 0,88). Složený výstup se vyskytl častěji u vitamínů (HR 2,0; 95% CI 1,0 až 4,0; P = 0,04). Plasmatický celkový homocystein klesl o středních 2,2 (0,4) μmol/l za 36 měsíců u vitamínů ve srovnání se středním zvýšením 2,6 (0,4) μmol/l u placeba (střední rozdíl -4,8; 95% CI -6,1 až -3,7; P < 0,001). U pacientů s diabetickou nefropatií tedy vedly ve srovnání splacebem vysoké dávky vitamínů B k většímu snížení GFR a ke zvýšení vaskulárních příhod.
Zdroj: JAMA. 2010 Apr 28; 303 (16): 1603-9
Aktualizováno Čtvrtek, 03 Červen 2010 20:26
 
Infliximab plus azathioprin je efektivní u úporné Crohnovy choroby PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 15 Leden 2010 21:06
Dr. Jean Frederic Colombel a kolektiv z Hopital Claude Huirez v Lillle ve Francii provedli studii SONIC, která zahrnovala 508 dospělých se střední až závažnou aktivní Crohnovou chorobou, kteří byli závislí na kortikosteroidech nebo se uvažovalo o druhém kurzu steroidů, nebo neměli odpověď alespoň 4 týdny na mesalamin nebo budesonid. Pacienti byli randomizováni na intravenozní infliximab 5 mg/kg + orální placebo denně, nebo orální azathioprin 2,5 mg/kg + infuze placeba, nebo kombinaci obou léčiv. Infuze byly podávány v týdnech 0, 2 a 6 a potom každých 8 týdnů do týdne 30, po čemž mohli pacienti pokračovat v zaslepeném prodloužení do týdne 50.
Proporce pacientů v bezsteroidové remisi za 26 týdnů (primární endpoint) byl vyšší u kombinované terapie (56,8%; 96 ze 169) než u infliximabu (44,4%; 75 ze 169) nebo azathioprinu (30,6%; 51 ze 170). P byly < 0,001 pro kombinaci vs azathioprin; P = 0,006 pro infliximab vs azathioprin; a P = 0,02 pro kombinaci vs infliximab. Ve výchozím stavu mělo ulcerace 325 pacientů: 111 ze 169 (65,7%) u kombinace, 99 ze 169 (58,6%) u infliximabu a 115 ze 170 (67,6%) u azathioprinu. Proporce pacientů s kompletní slizniční úzdravou za 26 týdnů (sekundární endpoint) byly 43,9% (47 ze 107) u kombinace, 30,1% (28 z 93) u infliximabu a 16,5% (18 ze 109) u azathioprinu (P < 0,001 pro kombinaci vs azathioprin; P = 0,02 pro infliximab ve azathioprin; P = 0,06 pro kombinaci vs infliximab). V post hoc analýzách výzkumníci objevili, že pacienti s objektivní evidencí zánětu (vysoká hladina CRP nebo slizničních lézí) měli nejlepší klinické výsledky s infliximabem. Výsledky prodloužené studie v 50. týdnu potvrdily převahu infliximabu nad azathioprinem a kombinace nad infliximabem v dosažení dlouhodobé bezsteroidové klinické remise. Bezpečnost včetně proporce závažných infekcí byla podobná u všech skupin. Kvůli nežádoucím příhodám ukončilo terapii 38 pacientů s azathioprinem, 20 s infliximabem a 28 s kombinací. Poměry závažných infekcí včetně tuberkulozy byly 3,9% u kombinace, 4,9% u infliximabu a 5,6% u azathioprinu.
Studie byla podporována výzkumnými granty Centocor Ortho Biotech a Schering-Plough.
Zdroj: N Engl J Med 2010; 362: 1383-1395
Aktualizováno Čtvrtek, 03 Červen 2010 20:25
 
Spojitost mezi hladinou cirkulujícího vitaminu D před diagnozou a rizikem kolorektální rakoviny u evropské populace PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 15 Leden 2010 21:06

Mezinárodní kolektiv z International Agency for Research on Cancer (IARC-WHO) se sídlem v Lyonu ve Francii provedl vnořenou studii kontrol v rámci studie EPIC, takto kohorty více jak 520000 účastníků z 10 západoevropských zemí. 1248 případů kolorektální rakoviny, která se vyvinula po zahrnutí do kohorty, bylo spárováno s 1248 kontrolami. Hladina cirkulujícího vitaminu D (25-hydroxy-vitamin-D; 25-(OH)D) byla měřena enzymovou imunoesejí. Data o dietě a životním stylu byla získána z dotazníků. Poměry incidence a 95% konfidenční intervaly pro riziko kolorektální rakoviny vzhledem k hladině 25-(OH)D a úrovním příjmu dietního vápníku a vitaminu D byly předběžně vypočítány z multivariačních podmíněných logistických regresních modelů s úpravou na potenciální dietní a další nepřesnosti.

Hladina 25-(OH)D ukázala silnou inverzní lineární dávkovou spojitost s rizikem kolorektální rakoviny (P pro trend < 0,001). Ve srovnání s předdefinovanou střední hladinou 25-(OH)D 50,0 - 75,0 nmol/l byly nižší hladiny spojeny s vyšším rizikem rakoviny (< 25,0 nmol/l: poměr incidence 1,32; 95% CI 0,87 až 2,01; 25,0 - 49,9 nmol/l: 1,28; 1,05 až 1,56) a vyšší hladiny spojeny s nižším rizikem (75,0 - 99,9 nmol/l: 0,88; 0,68 až 1,13; ≥ 100,0 nmol/l: 0,77; 0,56 až 1,06). V analýzách po kvintilech hladiny 25-(OH)D měli pacienti v nejvyšším kvintilu 40% nižší riziko kolorektální rakoviny než v nejnižším kvintilu (P < 0,001). Podskupinová analýza ukázala silnou spojitost s rakovinou kolonu, ale ne rekta (P pro heterogenitu = 0,048). Větší dietní přísun vápníku byl spojen s nižším rizikem kolorektální rakoviny. Dietní vitamin D nebyl spojen s rizikem choroby. Nálezy se nelišily u pohlaví a nebyly změněny korekcemi na období nebo měsíc odběru krve. Výsledky této velké observační studie tedy indikují silnou inverzní spojitost mezi hladinami prediagnostikovaného 25-(OH)D a rizikem kolorektální rakoviny u západoevropské populace.

Zdroj: BMJ 2010 Jan 21; 340: b5500. doi: 10.1136/bmj.b5500.

Aktualizováno Úterý, 20 Duben 2010 21:07
 
Srovnání ustekinumabu a etanerceptu u střední až těžké lupénky PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 15 Leden 2010 20:59

Dr. Griffiths C.E. a kolektiv ACCEPT Study z University of Manchester a Manchester Academic Health Science Centre v Manchesteru ve Velké Británii randomizovali 903 pacientů se střední až těžkou psoriázou na subkutánní injekce ustekinumabu (blokátor IL-12 a IL-23) 45 nebo 90 mg, nebo vysokodávkovaný etanercept (inhibitor TNF-alfa) 50 mg 2x týdně 12 týdnů. Primárním endpointem bylo množství pacientů s alespoň 75% zlepšením indexu psoriatické plochy a závažnosti PASI za 12 týdnů, sekundárním endpointem bylo zmizení nebo minimální choroba na základě lékařského celkového hodnocení. Účinnost a bezpečnost přechodu z etanerceptu na ustekinumab byly hodnoceny po 12 týdnech.

Alespoň 75% zlepšení v PASI za 12 týdnů bylo u 67,5% pacientů s 45 mg ustekinumabu a 73,8% s 90 mg ve srovnání s 56,8% s etanerceptem (P = 0,01 a P < 0,001, respektive). Podobně na základě lékařského celkového hodnocení choroba zmizela nebo byla minimální u 65,1% pacientů s 45 mg ustekinumabu a 70,6% s 90 mg ve srovnání se 49,0% s etanerceptem (P < 0,001 pro obě srovnání). Mezi pacienty bez odpovědi na etanercept mělo 48,9% alespoň 75% zlepšení v PASI během 12 týdnů po přechodu na ustekinumab. Jedna nebo více nežádoucích příhod se objevily během 12. týdne u 66,0% pacientů s 45 mg ustekinumabu a 69,2% s 90 mg a u 70,0% s etanerceptem; 1,9%, 1,2% a 1,2%, respektive, mělo závažné nežádoucí příhody. Bezpečnostní profily byly podobné před i po přechodu z etanerceptu na ustekinumab. Ustekinumab je lepší.

Zdroj: N Engl J Med 2010 Jan 14; 362 (2): 118-28

Aktualizováno Pátek, 28 Květen 2010 07:58
 
<< Začátek < Předchozí 11 12 13 14 15 16 17 18 Další > Konec >>

Strana 15 z 18

 
Joomla 1.5 Templates by Joomlashack