Test NemLek webu

Test NemLek webu

Úvod LIC novinky
NL-LICnovinky

PharmDr. Přemysl Černý, vedoucí Lékového informačního centra (LIC) FN u sv. Anny v Brně pro vás pravidelně  vyhledává,  a zpracovává do zkrácené podoby novinky z  medicínských a farmaceutických zdrojů.

kontakt:  543 182 176, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript



Orální fingolimod nebo intramuskulární interferon u relabující slerozy multiplex PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Čtvrtek, 14 Leden 2010 14:28

Mezinárodní kolektiv ze studie TRANSFORMS provedl 12měsíční dvojitě slepou dvojitě falešnou studii, kdy randomizoval 1292 pacientů s relabující remitující sklerozou multiplex se současnou historií alespoň 1 relapsu na orální fingolimod (FTY720; modulátor sfingosin-1-fosfátového receptoru; brání výstupu lymfocytů z lymfatických uzlů) v denní dávce 1,25 nebo 0,5 mg, nebo na intramuskulární interferon beta-1a v týdenní dávce 30 μg. Primárním endpointem byl roční poměr relapsu. Klíčovými sekundárními endpointy byl počet nových nebo zvětšených lézí na zobrazení magnetickou rezonancí MRI za 12 měsíců a progrese postižení trvající alespoň 3 měsíce.

Studii završilo celkem 1153 pacientů (89%). Roční poměr relapsu byl signifikantně nižší u obou skupin fingolimodu 0,20 (95% CI 0,16 až 0,26) u 1,25 mg a 0,16 (95% CI 0,12 až 0,21) u 0,5 mg než u interferonu 0,33 (95% CI 0,26 až 0,42; P < 0,001 pro obě srovnání). MRI nálezy podpořily primární výsledky. Nebyly poznat signifikantní rozdíly v progresi postižení. Ve skupině 1,25 mg fingolimodu se objevily 2 fatální infekce: diseminovaná primární varicella zoster a encefalitida herpes simplex. Další nežádoucí příhody u fingolimodu byly nefatální infekce herpesviru, bradykardie a AV blok, hypertenze, makulární otok, rakovina kůže a zvýšené hladiny jaterních enzymů.

Mezinárodní kolektiv jiné studie FREEDOMS provedl 24měsíční dvojitě slepou randomizovanou studii u pacientů ve věku 18 až 55 let se skore 0 až 5,5 škály Expanded Disability Status Scale a kteří měli 1 nebo více relapsů v předchozím roce nebo 2 nebo více relapsů v předchozích dvou letech. Pacienti dostávali orální fingolimod 0,5 nebo 1,25 mg denně nebo placebo. Endpointy zahrnovaly roční poměr relapsu (primární) a čas do progrese postižení (sekundární).

Z 1272 pacientů studii završilo celkem 1033 (81,2%). Roční poměr relapsu byl 0,18 u 0,5 mg, 0,16 u 1,25 mg a 0,40 u placeba (P < 0,001 pro obě dávky vs placebo). Fingolimod v obou dávkách signifikantně snižoval riziko progrese postižení za 24 měsíce (HR 0,70 a 0,68, respektive, P = 0,02 vs placebo pro obě srovnání). Kumulativní pravděpodobnost progrese postižení (potvrzené po 3 měsících) byla 17,7% u 0,5 mg, 16,6% u 1,25 a 24,1% u placeba. Obě dávky fingolimodu byly lepší než placebo s ohledem na měření MRI (P < 0,001 pro obě srovnání za 24 měsíců). Příčiny přerušení studie a nežádoucích příhod kvůli fingolimodu zahrnovaly bradykardii a AV blok při iniciaci fingolimodu, makulární otok, zvýšené hladiny jaterních enzymů a slabá hypertenze.

Zdroje: N Engl J Med 2010 Jan 20 [Epub ahead of print] (10.1056/NEJMoa0907839); (10.1056/NEJMoa0909494)

Aktualizováno Pátek, 19 Únor 2010 14:31
 
Infarkt myokardu a iktus ve spojení s dvoukombinačními antihypertenzními režimy PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Čtvrtek, 14 Leden 2010 14:28

Dr. Roger-Megiddo I. a kolektiv z Cardiovascular Health Research Unit na University of Washington v Seattlu v USA provedli populační studii případů-kontrol. Případy (n = 353) byly ve věku 30 až 79 let, byly farmakologicky léčeny a měly diagnostikovaný první fatální nebo nefatální infarkt myokardu nebo iktus v letech 1989 až 2005. Kontroly (n = 952) byly randomované vzorky členů Group Health, kteří byli farmakologicky léčeni. Kolektiv výzkumníků vyloučil individua se srdečním selháváním, evidentní koronární chorobou, diabetem nebo chronickou renální chorobou. Sledovány byly dvoukombinace: diuretika + betablokátory; diuretika + blokátory kalciových kanálů; diuretika + ACE inhibitory nebo blokátory receptoru angiotensinu. Hlavními výstupy byl infarkt myokardu nebo iktus.

Ve srovnání s kombinací s betablokátory měli uživatelé kombinace s blokátory vápníkových kanálů vyšší riziko infarktu myokardu (upravený poměr rozdílu OR 1,98; 95% CI 1,37 až 2,87), ale ne iktu (OR 1,02; 95% CI 0,63 až 1,64). Rizika infarktu myokardu a iktu u kombinace s ACE inhibitory nebo AT1 blokátory byla slabě ale nesignifikantně nižší než u kombinace s betablokátory (MI: OR 0,76; 95% CI 0,52 až 1,11; iktus: OR 0,71; 95% CI 0,46 až 1,10).

Zdroj: BMJ 2010 Jan 25; 340: c130. doi: 10.1136/bmj.c103.

Aktualizováno Pátek, 19 Únor 2010 14:30
 
Alkoholový chlorhexidin jako antiseptikum operačního pole je lepší než jodpovidon PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Čtvrtek, 14 Leden 2010 14:28

Dr Darouiche R.O. a kolektiv z Michael E. DeBakey Veterans Affairs Medical Center and Baylor College of Medicine v Houstonu v USA randomizovali pacienty podstupující čistou operaci v 6 nemocnicích na očistu alkoholovým chlorhexidinem nebo jodpovidonem. Primárním výstupem byla jakákoliv infekce na operovaném místě během 30 dnů po operaci. Sekundární výstupy zahrnovaly individuální typy infekcí operovaného místa.

Celkem bylo kvalifikováno pro analýzu léčebného záměru 849 subjektů (409 s chlorhexidinem a 440 s jodpovidonem). Celkový poměr infekce místa operace byl signifikantně nižší u chlorhexidinu než u jodpovidonu (9,5% vs 16,1%; P = 0,004; RR 0,59; 95% CI 0,41 až 0,85). Chlorhexidin byl signifikantně protektivnější než jodpovidon proti povrchovým řezným infekcím (4,2% vs 8,6%; P = 0,008) a hlubokým řezným infekcím (1% vs 3%; P = 0,05), ale ne proti infekcím orgánového prostoru (4,4% vs 4,5%). Podobné výsledky byly nalezeny v protokolové analýze 813 pacientů, kteří zůstali ve studii během 30denního následného období. Nežádoucí příhody byly podobné u obou skupin.

Dr. Richard P. Wenzel a kolektiv z Commonwealth University v Richmondu zkoumali dopad nosního Staphylococcus aureus na riziko infekce operovaného místa a sledovali jak dekolonizace nosních i mimonosních míst ovlivnila riziko. Z 6771 pacientů měřených pomocí real-time PCR assay bylo 1251 pozitivně testováno na S.aureus v nose. Z nich 808 podstoupilo operaci a bylo randomizováno na mupirocin nosní mast a chlorhexidinové mýdlo nebo placebovou mast a mýdlo od hospitalizace po dobu 5 dnů.

Poměr infekce S.aureus ze zdravotní péče byl signifikantně menší u skupiny chlorhexidin-mupirocin než u kontrol: 3,4% vs 7,7% (RR 0,42). Hluboké řezné infekce byly nejčastější a zde byl rozdíl mezi skupinami obzvláště evidentní: 0,9% vs 4,4% (RR 0,21).

Zdroj: N Engl J Med 2010 Jan 7; 362 (1): 9-17, 18-26, 75-77

Aktualizováno Úterý, 20 Duben 2010 19:55
 
Léčba kortikosteroidy a intensivní insulinová terapie septického šoku PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Čtvrtek, 14 Leden 2010 14:22

Kortikosteroidy indukují potenciálně nevýhodnou hyperglykemii u septického šoku. Kolektiv ze studie COIITSS testoval účinnost intensivní insulinové terapie pacientů, u nichž byl septický šok léčen hydrocortisonem a jako sekundární úkol prospěšnost fludrocortisonu. Výzkumníci provedli multicentrickou 2x2 faktoriální randomizovanou studii zahrnující 509 dospělých se septickým šokem s multiorgánovou dysfunkcí definovanou dle Sequential Organ Failure Assessment score jako 8 nebo více a s hydrocortisonovou léčbou. Studie probíhala od ledna 2006 do ledna 2009 na 11 JIP ve Francii. Pacienti byli randomizováni na 4 skupiny: kontinuální i.v. infuze insulinu s hydrocortisonem, kontinuální i.v. infuze insulinu s hydrocortisonem + fludrocortison, konvenční insulin s hydrocortisonem nebo konvenční insulin s i.v. hydrocortisonem + fludrocortison. Hydrocortison byl podáván jako 50 mg bolus každých 6 hodin a fludrocortison orálně 50 μg jednou denně, vše po dobu 7 dnů. Hlavním výstupem byla nemocniční mortalita.

Zemřelo 117 z 255 (45,9%) pacientů s intensivním insulinem a 109 z 254 (42,9%) s konvenčním insulinem (RR 1,07; 95% CI 0,88 až 1,30; P = 0,50). Pacienti s intensivním režimem zaznamenali signifikantně více episod těžké hypoglykemie (< 40 mg/dl) než s konvenčním režimem. Rozdíl středního počtu episod na pacienta byl 0,15 (95% CI 0,02 až 0,28; P = 0,003). Zemřelo 105 z 245 (42,9%) léčených fludrocortisonem a 121 z 264 (45,8%) v kontrolní skupině (RR 0,94; 95% CI 0,77 až 1,14; P = 0,50). Ve srovnání s konvenčním insulinem intensivní terapie nezlepšila nemocniční mortalitu pacientů léčených hydrocortisonem kvůli septickému šoku. Přidání orálního fludrocortisonu nevedlo ke statisticky signifikantnímu zlepšení nemocniční mortality.

Zdroj: JAMA 2010 Jan 27; 303 (4): 341-8

komentář v JAMA 2010 Jan 27; 303 (4): 365-6

 

Aktualizováno Úterý, 20 Duben 2010 21:06
 
Příjem sojové potravy a přežívání rakoviny prsu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Úterý, 12 Leden 2010 23:11

Sojová potrava je bohatá na isoflavony, u nichž se má za to, že snižují riziko rakoviny prsu. Estrogenový efekt isoflavonů a potenciální interakce s tamoxifenem vedly k zájmu o spotřebu soji u pacientů s rakovinou prsu. Pro stanovení spojitosti příjmu sojové potravy po diagnoze rakoviny prsu s celkovou mortalitou a rekurencí rakoviny provedli Dr. Shu X.O. a kolektiv z Department of Medicine na Vanderbilt Epidemiology Center v Nashvillu v USA velkou populační kohortovou studii Shanghai Breast Cancer Survival Study u 5042 přeživších žen v Číně. Rekrutovány byly ženy ve věku 20 až 75 let s diagnozou mezi březnem 2002 a dubnem 2006 a byly sledovány až do června 2009. Informace o diagnoze a léčbě, životním stylu po diagnoze a progresi choroby byly sebrány přibližně 6 měsíců po diagnoze a byly opětovně stanovovány v následujících pohovorech provedených 18, 36 a 60 měsíců po diagnoze. Roční propojení záznamu v databázi Shanghai Vital Statistics Registry bylo prováděno k získání informací o přežívání účastníků, kteří se pro sledování ztratili. Byly prováděny lékařské přehledy pro potvrzení informací o nemoci a léčbě. Hlavním výstupem byla celková mortalita a rekurence rakoviny prsu nebo úmrtí spojené s rakovinou prsu. Byla použita Cox regresní analýza s úpravou na známé klinické prediktory a jiné faktory životního stylu. S příjmem sojové potravy se zacházelo jako s proměnnou závislou na čase.

Během středního sledování 3,9 roku (rozpětí 0,5 až 6,2 roku) bylo dokumentováno 444 úmrtí a 534 rekurencí nebo úmrtí spojených s rakovinou prsu u 5033 chirurgicky léčených pacientů. Příjem sojové potravy (měřeno jako sojový protein nebo sojový isoflavon) byl inversně spjat s mortalitou a rekurencí. Poměr rizika spojeného s nejvyšším kvartilem příjmu sojového proteinu byl 0,71 (95% CI 0,54 až 0,92) u celkové mortality a 0,68 (95% CI 0,54 až 0,87) u rekurence ve srovnání s nejnižším kvartilem. Poměry multivariantně upravené 4leté mortality byly 10,3% a 7,4% a poměry 4leté rekurence byly 11,2% a 8,0%, respektive, u žen v nejnižším a nejvyšším kvartilu příjmu sojového proteinu. Inversní spojitost byla evidentní u žen jak s estrogenový receptor positivní, tak estrogenový receptor negativní rakovinou a byla přítomna u uživatelů i neuživatelů tamoxifenu. U žen s rakovinou prsu byla tedy spotřeba sojové potravy signifikantně spojena se snížením rizika smrti a rekurence.

Zdroj: JAMA 2009 Dec 9; 302 (22): 2437-43

komentář v: JAMA 2009 Dec 9; 302 (22): 2483-4

Aktualizováno Neděle, 24 Leden 2010 20:36
 
Dabigatran vs warfarin v léčbě akutní venozní tromboembolie PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Úterý, 12 Leden 2010 23:11

Mezinárodní tým RE-COVER Study pod vedením Dr. S. Schulman provedl randomizovanou dvojitě slepou noninferioritní studii zahrnující pacienty s akutní venozní tromboembolií léčenou iniciální parenterální antikoagulační terapií po dobu středních 9 dnů (interkvartilový rozsah 8 až 11). Srovnávali orální přímý inhibitor trombinu dabigatran 150 mg 2x denně s warfarinem titrovaným na INR 2,0 až 3,0. Primárním výstupem byla 6měsíční incidence rekurentní symptomatické objektivně potvrzené venozní tromboembolie a s ní spojených úmrtí. Bezpečnostní endpointy zahrnovaly krvácivé příhody, akutní koronární syndromy, jiné nežádoucí účinky a výsledky jaterních testů.

Celkem 30 z 1274 pacientů randomizovaných na dabigatran (2,4%) ve srovnání s 27 z 1265 na warfarinu (2,1%) mělo rekurentní venozní tromboembolii; rozdíl v riziku byl 0,4 procentuálních bodů (95% CI -0,8 až 1,5; P < 0,001 pro prespecifikované noninferioritní rozpětí). Poměr rizika u dabigatranu byl 1,10 (95% CI 0,65 až 1,84). Velké krvácivé epizody  se objevily u 20 pacientů s dabigatranem (1,6%) a u 24 s warfarinem (1,9%) (HR dabigatranu 0,82; 95% CI 0,45 až 1,48) a epizody jakéhokoliv krvácení byly nalezeny u 205 pacientů s dabigatranem (16,1%) a 277 s warfarinem (21,9%) (HR dabigatranu 0,71; 95% CI 0,59 až 0,85). Počty úmrtí, akutních koronárních syndromů a abnormálních jaterních testů byly podobné u obou skupin. Nežádoucí účinky, které vedly k přerušení studované látky, se vyskytly u 9,0% pacientů s dabigatranem a u 6,8% s warfarinem (P = 0,05). V léčbě akutní venozní tromboembolie je tedy fixní dávka dabigatranu stejně účinná jako warfarin, má podobný bezpečnostní profil a nevyžaduje laboratorní monitorování.

Zdroj: N Engl J Med. 2009 Dec 6. [Epub ahead of print] (10.1056/NEJMoa0906598)


Aktualizováno Neděle, 24 Leden 2010 20:34
 
Středomořská dieta může snižovat riziko metabolického syndromu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Úterý, 12 Leden 2010 22:11

Dr. Jacques a kolektiv z Tufts University v Bostonu hodnotili prospektivní spojitost středomořské diety s incidencí metabolického syndromu u nediabetických účastníků kohorty Framingham Heart Study Offspring Cohort. Longitudinální spojení skore modelu středomořského stylu diety (MSDPS) s rysy a incidencí metabolického syndromu bylo zkoušeno u 2730 a 1918 účastníků, respektive. Ve výchozím stavu neměl žádný subjekt diabetes 2, průměrný věk byl 54 let a 55% byly ženy. Rysy metabolického syndromu zahrnovaly abnormální stanovení insulinové resistence modelem homeostáze (HOMA-IR), plazmatickou glukozu nalačno, obvod pasu, plazmatické triglyceridy, HDL cholesterol a systolický a diastolický TK. Ke stanovení incidence metabolického syndromu byla použita definice National Cholesterol Education Program Adult Treatment Panel Ill. Pacienti byli sledováni středně 7 let.

Po úpravě na odpovídající výchozí hodnoty a na několik rizikových faktorů diabetu 2 měly subjekty s vyšším MSDPS signifikantně nižší HOMA-IR (P = 0,02), glukozu nalačno (P = 0,03), obvod pasu (P < 0,001) a hladiny triglyceridů (P < 0,001). Měli vyšší HDL cholesterol (P = 0,02), ale nebyla žádná spojitost s TK. Po úpravě na BMI, věk, pohlaví, kouření a příjem energie byla incidence metabolického syndromu signifikantně nižší u účastníků v nejvyšším kvintilu MSDPS ve srovnání s nejnižším kvintilem (30,1% vs 38,5%, respektive; P = 0,01).

Zdroj: Am J Clin Nutr 2009; 90: 1608-1614


Aktualizováno Neděle, 24 Leden 2010 20:30
 
Vaječné žloutky mohou snížit riziko věkem podmíněné makulární degenerace PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Úterý, 12 Leden 2010 20:11

Dr. Robert J. Nicolosi a kolektiv z University of Massachusetts v Lowellu provedli 5-měsíční studii u 52 účastníků středního věku 69 let. Vstupní 4-týdenní fáze byla následována 5-týdenní fází se 2 žloutky/den, pak 4-týdenní očistná fáze a na konec 5-týdenní fáze se 4 žloutky/den.

Sérový lutein se zvýšil v průměru o 16% po 2-žloutkové fázi a o 24% po 4-žloutkové fázi ve srovnání s výchozím stavem, a sérový zeaxanthin se zvýšil od výchozího stavu o 36% a 82%, respektive. Oční hustota makulárního pigmentu se zvýšila signifikantně po obou režimech (více po 4-žloutkovém režimu), ale jen u subjektů s nízkými hodnotami ve výchozím stavu. Sérový HDL-cholesterol se zvýšil během obou fází studie, ale nebyly signifikantní změny od výchozího stavu u hladin celkového cholesterolu, LDL-cholesterolu nebo triglyceridů (pacienti užívali statiny).

Tým v současnosti zkoumá efekt spotřeby 12 vajec/týden na jednoroční progresi suché věkem podmíněné makulární degenerace u subjektů s brzkou nebo střední chorobou. Práce je zčásti podporována American Egg Board ve Washingtonu.

Zdroj: Am J Clin Nutr 2009; 90: 1272-1279

Aktualizováno Neděle, 24 Leden 2010 20:30
 
Brzký abciximab je prospěšný u vysokorizikových pacientů se STEMI PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Úterý, 12 Leden 2010 19:11

Dr. Tomasz Rakowski a kolektiv z Jagiellonian University Medical Center v Krakově v Polsku zkoumali data 1086 pacientů se STEMI (infarkt myokardu s elevací ST) a PCI (perkutánní koronární intervence) z European registry. U 727 pacientů byl destičkový inhibitor abciximab podán brzy (tj. před přijetím do katetrizační laboratoře, alespoň 30 minut před první balonovou inflací nebo koronární angiografií). U 359 pacientů byla látka podána později (tj. těsně před nebo během PCI). Celkem 616 pacientů (56,7%) s TIMI skore 3 nebo více tvořilo vysokorizikovou skupinu a zbývajících 470 tvořilo nízkorizikovou kohortu.Vzetí do úvahy časového faktoru podání abciximabu vyústilo do 4 pacientských skupin, které byly srovnávány na mortalitu za 1 rok: brzké podání/vysoké riziko (n = 416), pozdní podání/vysoké riziko (n = 203), brzké podání/nízké riziko (n = 314) a pozdní podání/nízké riziko (n = 156).

Bez ohledu na rizikový profil byl výsledek finální angiografické PCI (poměr TIMI flow stupně 3) lepší u pacientů s brzkým abciximabem. Také rozdíl smrtí za 1 rok byl signifikantně nižší u brzkého podání/vysokého rizika ve srovnání s pozdním podáním/vysokým rizikem (8,7% vs 15,8%; P = 0,01; OR 0,51). V multivariantním Cox modelu se brzké podání spolu s TIMI skore 3 nebo více jevily jako nezávislé prediktory jednoročního přežití. Bez ohledu na rizikový profil brzké podání nezvýšilo poměry krvácivých komplikací.

Zdroj: Am Heart J 2009; 158: 569-575

Aktualizováno Neděle, 24 Leden 2010 20:31
 
Prevence pádů doplňkovými i aktivními formami vitamínu D PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Neděle, 22 Listopad 2009 21:50

Dr. Bischoff-Ferrari H.A. a kolektiv z Centre on Aging and Mobility at University of Zurich ve Švýcarsku provedli metaanalýzu randomizovaných dvojitě slepých kontrolovaných studií z Medlinu, Cochrane centrálního registru kontrolovaných studií, BIOSIS a Embase do srpna 2008. Další studie byly identifikovány konzultacemi s klinickými experty, bibliografiemi a abstrakty. Pokud bylo potřeba, byli kontaktováni autoři pro další data. Starší subjekty (střední věk 65 let nebo starší) dostávaly definované orální dávky doplňkového cholecalciferolu (vitamín D3) nebo ergocalciferolu (vitamín D2), nebo aktivní formy vitamínu D (1α-hydroxycholecalciferol nebo 1,25α-dihydroxycholecalciferol) a bylo dostatečně specifikováno hodnocení pádů.

Osm randomizovaných kontrolovaných studií (n = 2426) se shodovalo se vstupními kritérii. Heterogenita mezi studiemi byla vysledována ohledně dávky vitamínu D (700-1000 IU/den vs 200-600 IU/den; P = 0,02) a ohledně koncentrací 25-hydroxyvitamínu D3 (< 60 nmol/l vs ≥ 60 nmol/l; P = 0,005). Vysoká dávka doplňkového vitamínu D snížila riziko pádu o 19% (RR 0,81; 95% CI 0,71 až 0,92; n = 1921 ze 7 studií), zatímco dosažené sérové hladiny 25(OH)D 60 nmol/l a větší vedly ke snížení pádů o 23% (RR 0,77; 95% CI 0,65 až 0,90). Pády nebyly sníženy nízkou dávkou doplňkového vitamínu D (RR 1,10; 95% CI 0,89 až 1,35; n = 505 ze 2 studií) nebo dosaženými hladinami 25(OH)D menšími než 60 nmol/l (RR 1,35; 95% CI 0,98 až 1,84). Dvě randomizované kontrolované studie (n = 624) s aktivními formami vitamínu D se shodovaly se vstupními kritérii. Aktivní formy snižovaly riziko pádů o 22% (RR 0,78; 95% CI 0,64 až 0,94).
Zdroj: BMJ 2009 Oct 1; 339: b3692, doi: 10.1136/bmj.b3692


 
<< Začátek < Předchozí 11 12 13 14 15 16 17 18 Další > Konec >>

Strana 16 z 18

 
Joomla 1.5 Templates by Joomlashack