Test NemLek webu

Test NemLek webu

Úvod LIC novinky
NL-LICnovinky

PharmDr. Přemysl Černý, vedoucí Lékového informačního centra (LIC) FN u sv. Anny v Brně pro vás pravidelně  vyhledává,  a zpracovává do zkrácené podoby novinky z  medicínských a farmaceutických zdrojů.

kontakt:  543 182 176, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript



Kyselina zoledronová brání kostní ztrátě u postmenopauzálních žen s osteopenií PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Neděle, 22 Listopad 2009 21:49
Dr. Michael McClung a kolektiv z Oregon Osteoporosis Center in Portland provedli Novartisem podporovanou studii u 581 žen bez osteoporozy, ale s osteopenií definovanou jako skore BMD T menší než -1,0 a větší než -2,5 u bederní páteře a větší než -2,5 u krčku stehenní kosti. V jedné skupině 198 žen dostávalo infuzi 5 mg kyseliny zoledronové na začátku a po 12 měsících, ve druhé 181 žen dostávalo 5 mg na začátku a placebo po 12 měsících a ve třetí 202 žen dostávalo pouze placebo. Ve stejných proporcích ženy dokončily studii – 91%, 85% a 93%, respektive.
Za 24 měsíců měly obě zoledronové skupiny signifikantní zvýšení střední BMD bederní páteře (5,18% ve dvoudávkové skupině a 4,42% v jednodávkové), zatímco placebo mělo slabé snížení BMD v této oblasti (-1,32%; P < 0,001 pro obě srovnání). Podobně oba zoledronové režimy vedly k signifikantně větším zvýšením vzhledem k placebu u BMD bederní páteře 12. měsíc a BMD všech míst proximálního femuru (celá hlavice, krček, trochanter) 12. a 24. měsíc (všechna P < 0,001). Oba zoledronové režimy vedly k signifikantnímu snížení markerů kostního obratu v čase vzhledem k placebu (všechna P < 0,001). Během druhého roku ale změny přetrvávaly ve větším měřítku u žen s opakovanou druhou dávkou 12. měsíc.
Celková incidence nežádoucích příhod byla podobná ve všech skupinách (10,6%, 9,4% a 11,4%, jednotlivá dávka, násobná a placebo, respektive). Během studie 19 žen zažilo zlomeniny (6 u násobné dávky, 4 u jednotlivé a 9 u placeba). Hlášeny nebyly žádné případy atriální fibrilace, osteonekrozy čelisti nebo dlouhodobých vlivů na renální funkci.
Zdroj: Obstet Gynecol 2009; 114: 999-1007


 
Zolmitriptan nosní sprej je účinný jako akutní léčba klastrové bolesti hlavy PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Neděle, 22 Listopad 2009 21:48
Dr. Cecilia Hedlund a kolektiv z AstraZeneca ve Švédsku provedli metaanalýzu dvou randomizovaných zkřížených studií, které zahrnovaly 121 pacientů v 9 studijních centrech v Evropě a USA. Kriteria zahrnovala délku trvání klastrové ataky aspoň 45 minut, pokud zůstala neléčená. Pacienti léčili 3 ataky, oddělené alespoň 24 hodinami, nosním sprejem zolmitriptanu 5 mg nebo 10 mg nebo placeba. Odpověď byla definována jako „snížení bolesti ze střední, silné nebo velmi silné před léčbou na slabou nebo žádnou po léčbě“.
Dávka 10 mg byla signifikantně účinnější než nižší dávka (63,1% vs 48,3%; poměr odds 8,68 vs 3,48 ve srovnání s placebem; P = 0,028) a obě dávky byly signifikantně účinnější než placebo (29,5%; p < 0,0005). Pacienti byli také signifikantně častěji bez bolesti za 30 minut u aktivních skupin ve srovnání s placebem. Podskupinová analýza epizodických klastrů odhalila statisticky signifikantně lepší odpovědi na skupinu 10 mg, zatímco obě dávky byly účinnější než placebo u chronické bolesti. Poměry odpovědí byly podobné u mužů i žen u obou dávek.
Nevyskytly se žádné neočekávané nežádoucí příhody v žádné ze skupin. Hlášené více než jedním subjektem byly dysgeusie, neusea, závrať, bolest hlavy, somnolence, dyskomfort na hrudi, únava a vomitus.
Zdroj: Headache 2009; 49: 1315-1323
 
Metformin u diabetiků může snížit riziko rakoviny PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Čtvrtek, 22 Říjen 2009 11:32

Antidiabetické vlastnosti metforminu tkví ve schopnosti aktivovat AMP-aktivovanou proteinkinázu (AMPK). A právě aktivace AMPK blokuje růst buněk a suprimuje formaci nádoru. Dr. Josie M.M. Evans a kolektiv z University of Dundee v Británii srovnávali poměry rakoviny u uživatelů a neuživatelů metforminu. Celkem 4085 pacientů s diabetem 2, kteří začali užívat metformin v letech 1994 až 2003, bylo srovnáváno se 4085 neuživateli.
Celkově byla rakovina během středního sledovacího období 2,6 let diagnostikována u 11,6% neuživatelů ve srovnání se 7,3% uživateli během 3,5 let (P < 0,001). Po přepočtu na věk, pohlaví, BMI, HbA1c, sociální stav, kouření a užívání dalších látek byl metformin spojen s 37% snížením rizika rakoviny. Další studie by měly stanovit, zda je metformin protektivní v populaci s vysokým rizikem rakoviny.
Zdroj: Diabetes Care 2009; 32: 1620-1625

 
Mírné užívání alkoholu může omezit progresi do diabetu u motivovaných vysokorizikových pacientů PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Středa, 21 Říjen 2009 23:23

Kohortové studie ukázaly spojení mezi mírnou konzumací alkoholu a nižším rizikem diabetu a koronární srdeční choroby. Tyto studie ale nestanovily efekt spotřeby alkoholu u vysokorizikových skupin. Dr. Jill P. Crandall a kolektiv z George Washington University v Rockvillu v Marylandu v USA zkoumali 3234 subjektů v Diabetes Prevention Program s BMI > 24 kg/m2, zvýšenou glukozou nalačno (5,3 – 7,0 mmol/l) a zhoršenou glukozovou tolerancí (2h glukoza 7,8 – 11,1 mmol/l). Subjekty byly randomizovány na placebo, 850 mg metfrominu 2x denně nebo intezivní program modifikace životního stylu. Vstupní data o spotřebě alkoholu byla dostupná u 3175 subjektů (98%). Z nich 56% hlásilo nulovou spotřebu v uplynulém roce, 19% pilo < 1 drink/týden, 20% mělo 1 až 6 drinků/týden a 5% konzumovalo > 1 drink/den. Celokvě 32% pilo víno, 24% pivo a 20% lihoviny. Vyšší spotřeba alkoholu byla spojena s nižší sekrecí insulinu na jakékoliv hladině insulinové sensitivity.
Za průměrných 3,2 roku byla incidence diabetu /100 osoboroků 10,8 u placeba, 7,7 u metforminu a 5,0 u modifikace životního stylu. Vyšší hladiny spotřeby alkoholu byly spojeny se sníženým rizikem diabetu u metforminu (P = 0,001 pro trend) a modifikace životního stylu (P = 0,016 pro trend). Toto spojení zůstalo signifikantní po adjustaci na násobné výchozí kovarianty. Žádný takový vztah nebyl nalezen u placeba. Je třeba dalšího výzkumu efektu chronického alkoholu na metabolismus glukozy, zejména funkci beta buněk.
Zdroj: Am J Clin Nutr 2009; 90: 595-601

Aktualizováno Čtvrtek, 22 Říjen 2009 11:39
 
Vysokodávkový daunorubicin u starších pacientů s akutní myeloidní leukemií (AML) PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Středa, 21 Říjen 2009 22:35

Daunorubicin je úhelným kamenem indukčního režimu, ale není známa optimální dávka. U starších pacientů se obvykle dává 45 – 50 mg/m2. Dr. Löwenberg B. a kolektiv z Department of Hematology na Erasmus University Medical Center v Rotterdamu v Nizozemí randomizovali pacienty ve věku 60 – 83 let (středně 67) s nově diagostikovanou AML nebo vysokorizikovou refraktorní anemií na cytarabin 200 mg/m2 kontinuální infuzí po dobu 7 dnů + daunorubicin po dobu 3 dnů buď v konvenční dávce 45 mg/m2 (411 pacientů), nebo v eskalované dávce 90 mg/m2 (402 pacientů); po této léčbě následoval druhý cyklus cytarabinu v dávce 1000 mg/m2 po dobu 6 dnů. Primárním endpointem bylo přežívání bez příhod.
Poměry kompletní remise byly 64% u eskalované dávky daunorubicinu a 54% u konvenční dávky (P = 0,002); poměry remise po prvním cyklu byly 52% a 35%, respektive (P < 0,001). Nebyl signifikantní rozdíl mezi skupinami v incidenci hematologických toxických efektů, 30denní mortality (11% a 12%, resp.) nebo v incidenci středních, závažných nebo život ohrožujících nežádoucích příhod (P = 0,08). Endpointy přežívání se celkově nelišily signifikantně, ale pacienti s eskalovanou dávkou ve věku 60 až 65 let měli vyšší poměry kompletní remise (73% vs 51%), přežívání bez příhod (29% vs 14%) a celkového přežívání (38% vs 23%).
Zdroj: N Engl J Med 2009 Sep 24;361(13):1235-48
komentář v N Engl J Med 2009 Sep 24; 361(13): 1301-3

Aktualizováno Čtvrtek, 22 Říjen 2009 11:36
 
Dabigatran vs warfarin u pacientů s atriální fibrilací PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Středa, 21 Říjen 2009 22:34

Mezinárodní tým (Kanada, Švédsko, Nizozemí, Indie, Čína, Argentina, Izrael, Německo) provedl noninferioritní studii u 18113 pacientů s atriální fibrilací a rizikem iktu. Pacienty randomizovali zaslepeně na dabigatran (přímý inhibitor trombinu) ve fixní dávce 110 mg nebo 150 mg 2x denně, nebo nezaslepeně na titrovanou dávku warfarinu. Střední délka sledování byla 2,0 roku. Primárním výstupem byl iktus nebo systémová embolie.
Poměry primárního výstupu byly 1,69% /rok u warfarinu ve srovnání s 1,53% /rok u 110 mg dabigatranu (RR 0,91; 95% CI 0,74 až 1,11; P < 0,001 pro noninferioritu) a 1,11% /rok u 150 mg dabigatranu (RR 0,66; 95% CI 0,53 až 0,82; P < 0,001 pro superioritu). Poměr velkého krvácení byl 3,36% /rok u warfarinu ve srovnání s 2,71% /rok u 110 mg dabigatranu (P = 0,003) a 3,11% /rok u 150 mg dabigatranu (P = 0,31). Poměr hemorrhagického iktu byl 0,38% /rok u warfarinu ve srovnání s 0,12% /rok u 110 mg dabigatranu (P < 0,001) a 0,10% /rok u 150 mg dabigatranu (P < 0,001). Poměr mortality byl 4,13% /rok u warfarinu ve srovnání s 3,75% /rok u 110 mg dabigatranu (P = 0,13) a 3,64% /rok u 150 mg dabigatranu (P = 0,051).
Zdroj: Published at www.nejm.org August 30, 2009 (10.1056/NEJMoa0905561)
N Engl J Med 2009 Aug 30. [Epub ahead of print]

 

 
Intenzifikace dávky antracyklinu u akutní myeloidní leukemie (AML) PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Středa, 21 Říjen 2009 22:33

Dr. Fernandez H.F. a kolektiv z Department of Blood and Marrow Transplantation na Moffitt Cancer Center and Research Institute na University of South Florida v Tampě v USA provedli studii fáze 3, kdy randomizovali 657 pacientů ve věku 17 až 60 let s neléčenou AML na 3 jednorázové denní dávky daunorubicinu buď ve standardní dávce (45 mg/m2) nebo vysoké dávce (90 mg/m2) v kombinaci se 7 denními dávkami cytarabinu (100 mg/m2) kontinuální intravenozní infuzí. U pacientů s kompletní remisí byla navržena buď transplantace allogenních hematopoetických kmenových buněk nebo vysoká dávka cytarabinu s/bez jednotlivé dávky monoklonální protilátky gemtuzumab ozogamicinu následovaná autologní transplantací kmenových buněk. Primárním endpointem bylo celkové přežívání.
V intention-to-treat analýze vedla vysoká dávka ve srovnání se standardní dávkou daunorubicinu k vyššímu poměru kompletní remise (70,6% vs. 57,3%; P < 0,001) a zlepšenému celkovému přežívání (středně 23,7 vs. 15,7 měsíců; P = 0,003). Poměry závažných nežádoucích příhod byly podobné u obou skupin. Střední sledování bylo 25,2 měsíce.
Zdroj: N Engl J Med 2009 Sep 24; 361(13): 1249-59
komentář v N Engl J Med 2009 Sep 24; 361(13): 1301-3 

Aktualizováno Čtvrtek, 22 Říjen 2009 11:39
 
Sirolimem a paclitaxelem potahované stenty fungují stejně dobře u levé hlavní koronárně arteriální choroby (CAD) PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 18 Září 2009 07:23
Dr. Jong-Young Lee a kolektiv z University of Ulsan College of Medicine v Seoulu v Koreji srovnávali klinické výsledky 858 pacientů s nechráněnou levostrannou CAD po implantaci sirolimem potahovaných stentů (SES) a paclitaxelem potahovaných stentů (PES). Tito pacienti byli účastníky velké studie srovnávající angioplastiku s chirurgickou revaskularizací a volba stentů byla ponechána na ošetřujícím lékaři; 669 pacientů dostalo SES a 189 PES.
Obě skupiny měly podobné poměry nemocniční úmrtnosti (2,4% po SES, 2,6% po PES), infarktů myokardu Q-vlny, urgentních revaskularizací a procedurální úspěšnosti. Během sledování (středně 852 dnů) byla rizika smrti, infarktu myokardu, cílené cévní revaskularizace a primární složený výstup kombinující tyto 3 endpointy podobné u SES i PES. Pouze 7 pacientů (0,8%) mělo definovanou nebo pravděpodobnou stentovou trombozu (0,6% po SES, 1,6% po PES); 2 pacienti zemřeli na stentovou trombozu s poměrem případové fatality 28,6%. Data tedy ukázala, že v současnosti používané potahované stenty SES a PES mají podobné dlouhodobé klinické výsledky pro smrt, infarkt myokardu a opakovanou revaskularizaci a vykazují nižší nebo podobné poměry stentové trombozy než jsou pozorovány u jiných koronárních lézí.
Zdroj: J Am Coll Cardiol 2009; 54: 853-859
 
Aspirin podávaný před spaním snižuje ambulantní krevní tlak PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 18 Září 2009 07:19

Dr. Ramon C. Hermida a kolektiv z University of Vigo ve Španělsku zkoumali vliv aspirinu na ambulantní krevní tlak u pacientů s aspirinem podávaným v různou denní dobu vzhledem k jejich cyklům odpočinkové aktivity pomocí 48hodinového monitoringu ambulantního krevního tlaku před a po 3měsíční farmakologické intervenci.
Krevní tlak se nezměnil po nefarmakologické intervenci nebo po podání aspirinu po probuzení. Naopak systolický tlak klesl o 6 mmHg a diastolický o 3 mmHg u pacientů, kteří užívali 100 mg aspirinu před spaním. Téměř ¾ (71%) pacientů s aspirinem před spaním zaznamenalo alespoň 3 mmHg snížení u 24hodinového systolického tlaku, ale pouze 6% vykázalo zvýšení tlaku po léčbě. Srdeční frekvence byla nezměněná u všech skupin.
Zdroj: Am J Hypertens 2009; 22: 896-903

 

Aktualizováno Pátek, 18 Září 2009 07:22
 
Apixaban nebo enoxaparin v tromboprofylaxi po plastice kolene PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 18 Září 2009 07:17

Dr. Lassen M.R. a kolektiv z Department of Orthopedics of Spine Clinic in Hørsholm Hospital at University of Copenhagen v Dánsku provedli dvojitě slepou dvojitě falešnou studii u 3195 pacientů, kteří podstoupili totální náhradu kolene. Z nich bylo 1599 randomizováno na apixaban (specifický inhibitor faktoru Xa) 2,5 mg 2x denně orálně a 1596 na enoxaparin subkutánně každých 12 hodin. Obě medikace začaly 12 až 24 hodin po operaci a pokračovaly 10 až 14 dnů. Poté byla provedena bilaterální venografie. Primárním výsledkem účinnosti byla kombinace asymptomatické a symptomatické hlubokožilní trombozy, nefatální plicní embolie a smrt z jakékoliv příčiny během léčby. Pacienti byli sledováni 60 dnů po ukončení antikoagulační terapie.
Pro analýzu účinnosti nebylo vhodných 908 subjektů. Celkový poměr primárních příhod byl mnohem nižší, než se očekávalo. Poměr primárního výsledku účinnosti byl 9,0% u apixibanu ve srovnání s 8,8% enoxaparinu (RR 1,02; 95% CI 0,78 až 1,32). Složená incidence velkého krvácení a klinicky relevantního nevelkého krvácení byla 2,9% u apixibanu a 4,3% u enoxaparinu (P = 0,03). Apixiban je tedy lepší v nižším riziku krvácení.
Zdroj: N Engl J Med. 2009 Aug 6; 361(6): 594-604

 

Aktualizováno Pátek, 18 Září 2009 07:19
 
<< Začátek < Předchozí 11 12 13 14 15 16 17 18 Další > Konec >>

Strana 17 z 18

 
Joomla 1.5 Templates by Joomlashack